Je jen dobře, pokud se o eutanazii začne mluvit a hlavně jednat. Smrt se týká každého z nás. A ne vždy, spíš výjimečně je smrt v klidu ve spánku, s rodinou po boku. A náplasti a další utišující prostředky nejsou všemocné. Na skutečně velké bolesti nestačí.Ale není to přece jen o bolesti. Lidé umírají i jinak hrůzným způsobem . Co to udělá s tou rodinou, když takto všichni trpí a nedokážou milovanému člověku pomoct ? Často už jen ten pocit, že když bude nejhůř, mám možnost to ukončit pomůže. Právní stránku nechávám na odbornících, ale civilizovaná společnost by podle mě, nikdy neměla nechat umírajícího a jeho rodinu trpět . Od stolu se to diskutuje, ale tváří tvář trpícímu vím, že eutanazie je to nejvíc, co pro živou bytost lze lidsky udělat, když o to požádá.

U nás by to byla zřejmě opravdu vražda.

Já to mám s eutanázií obdobně jako Vlastimil Kraus níže, jen se víc kloním k její legalizaci, ovšem za přísných podmínek a kontroly. Poznal jsem nemocné, pro které byla smrt vysvobozením, ale museli na ní čekat (pro ně) příliš dlouho.

Pavle, díky za názor. Chápu.

Já mám z eutanázie strach. Bojím se, že by se dala snadno zneužít. Opravdu lze věřit tomu, že těžce nemocný člověk je vždy schopen zcela svobodně se rozhodnout pro eutanázii? Možná už není vůbec svéprávný a pořádně nevnímá, co se kolem něho děje. Aby se nestalo, že sestřička přijde pacientce, usměje se na ní, pohladí po vlasech a řekne: "Babičko, pan doktor vám píchne injekci a už vám bude dobře. Napřed nám ale podepište tenhle papír." Aby pak nerozhodovala ekonomika provozu nemocnice a zištné zájmy příbuzných.

A co lidé, kteří netrpí žádnou vážnou nemocí, ale už se jim prostě nechce dál žít. Také mají právo na eutanázii?

Jsem ochoten akceptovat pouze pasivní eutanázii, kdy je pacient ve zcela beznadějné situaci odpojen od přístrojů. K té u nás asi i dochází.

Připadá mi paradoxní, když na jedné straně zakážeme výkon trestu smrti pro těžké zločince a na druhé straně budeme zabíjet těžce nemocné.

Rád bych se zeptal, aniž bych tím zamýšlel pustit se do nějakého sporu, ale jen pro mé pochopení Vašeho pohledu na věc: znamená to, že riziko zneužitelnosti nebo špatně stanovené diagnózy je pro Vás větší hrozba než skutečnost, že ti, co skutečně trpí a pro něž by skutečně smrt byla vysvobozením, budou muset vytrpět až do konce? Je to z Vašeho pohledu lepší než riskovat, že by došlo k nějakému omylu?

Největší rizika jsou u osamělých pacientů bez rodiny a přátel, kteří mohou podlehnout tlaku nemocnice nebo už jsou ve stavu, kdy podepíší cokoliv, aniž by tomu rozuměli, zákon o eutanazii by tak byl výraznou hrozbou pro seniory z domovů důchodců apod. Rizika přetrvávají i v zemích, které se maximál. snažily zlepšit péči v nemocnicích, doma i v sociál. ústavech, ale zákon o aktivní eutanazii vždy může představovat "rizikový moment": např. lékař stanoví nepřesnou prognózu, sežene si druhého "nezávislého" lékaře, který to potvrdí, aniž by se více namáhal s ověřováním. Není vždy zaručena přesná diagnóza a prognóza (zčásti se projevuje všudypřítomná medicínská nejistota, např. přesný odhad úmrtí moc neexistuje). Pacienti někdy svá přání přehodnocují: původně si přáli smrt, pak to odvolávají - není vždy zaručeno, že se akceptuje ústní odvolání původně písemné žádosti o smrt, když je pacient osamělý, bez svědků.

Rád bych se Vás zeptal na totéž, na co se ptám pana Krause o příspěvek výše.

Před "nebo" v nadpisu má být čárka, jedna se o vylučující nebo, které připouští jen jednu ze dvou možností, píše se tedy před ním čárka. Čárka se nepíše jen před těmi "nebo", které nejsou ostře vylučující, tedy jako ve větě Dám si jedno nebo dvě piva.

Chybí nám nedemagogická diskuse o tom, co je utrpení. Někdo snáší těles. obtíže lépe. Měla jsem příbuznou, která byla podstat. část života závažně nemocná, průběžně zažívala nepříjemné zákroky, ale natolik měla ráda svou rodinu, že s tím byla usmířená (úleva moder. prostředky tehdy neexistovala). Jiný se bojí jakýchkoli nepříjemností, moderní péče a dobré informování může od tohoto strachu ulevit. V oblasti eutanazie je problémem mj. stav, kdy se přesně nedá rozpoznat, zda je člověk duševně nemocen či duševně trpí v důsledku těles. nemoci, může se snoubit obé - pak ale člověk není svobod. tvorem, který by mohl dát dobrovol. souhlas, nastoupit by měl zástupce pacienta (např. soudem potvrzený opatrovník) a ten má hájit prospěch nemocného, jehož přání někdy není známo, v zahraničí to převážně znamená udržování života s maximál. mírněním trápení. Stále však musí existovat dobrá péče, aby naše přání zemřít nezpůsobila např. sestra, která odsává hleny z dých. cest méně šetrně.

Bože, to je vážně dost složitý problém. Po přečtení několika argumentů se spíše stávám odpůrce eutanázie, protože může být zneužitelná z mnoha úhlů.

Odpojení od přístrojů spadá do pasivní eutanazie, která se u nás praktikuje, ale chybějí na to podstatné §§: primárně by to musel odsouhlasit pacient nebo jeho rodina (kdyby mohla prokázat věrohodně, že je to přání pacienta), při sporech mezi lékařem a pacientem (nebo rodinou) by to měl posoudit soud, přesně tento zdůrazněný postup u nás chybí, podle konvencí nemůže názor lékaře převálcovat názor pacienta nebo rodiny, nesouhlasící by se musel obrátit na soud, např. Němci to mají výborně upraveno občanským zákoníkem.

Ještě bych to dořekla: u nás si někteří lékaři myslí, že když pacient podepíše, že chce rychlou smrt, že si s ním budou dělat vše po svém. V zahraničí je to detailněji upraveno, např. pacient musí dopředu znát všechny alternativy, třeba že se sebevražda nemusí povést, tak zda dá předem souhlas, aby lékař mohl jeho přání splnit smrtící injekcí / infúzí. Pokud i tak odmítne aktivní eutanazii, nechá se dožít při tišení obtíží po neúspěšné sebevraždě. Zákon o rychlé smrti ale zejména v postkomunist. zemích může mít velmi rizikové následky: nekontrolovaná špatná péče by některé pacienty podnítila k žádosti o smrt.

Znáte výraz "odpojení od přístrojů"? Je to lékaský termín a jeho provedení má prakticky vždy za následek smrt pacienta. Ale eutanázie to není.

Přečetla jsem si nizozem. 50stránkovou směrnici k tomu, jaké léky v jaké dávce uplatnit se souhlasem pacienta, aby aktivní eutanazie či asistov. sebevražda nepřinesly bolestivé delší umírání: rozlišují se růz. zdrav. stavy, předchozí medikace aj., kdy nemocný reaguje na přípravky rozdílně (např. by zvracel a dusil by se, což může bolet), čili i rychlá smrt je věda, kterou tady moc neznáme.

Paní Bošková, jste skvělá, já netušila, že to jste Vy, omlouvám se, přitom vím, kdo jste. Ráda bych se s Vámi na toto téma někdy setkala, nejen na toto. Děkuji Vám za Vaše informace, které jsou vážně zajímavé.