Žiji v této zemi od narození, což už je něco přes 60 let, a žije se mi tady dobře. Bývám svědkem a někdy i účastníkem nějakých těch konfliktů, ale jak často? Snad jednou za několik měsíců. Na to mám myslet dnes a denně? Teď si ani nemohu vzpomenout na ten poslední, je to už dlouho. Je to opravdu jinde na světě tak moc rozdílné?

Jen pro upřesnění, 40 let u nás trval komunistický režim, okupace z toho zabrala jen těch druhých 20 (zaokrouhleně). A lidé (aspoň ti "obyčejní") se k sobě chovali zhruba stejně jako dnes, nevidím větší rozdíl. S režimem to nesouvisí.

Souhlasím, pane Žáčku, nesouvisí to s tou okupací, souvisí to s českou náturou, bohužel. A děkuji za čtení.

napsala jste moc hezky, piste

Ivanko, budu.

Ve všech Vašich příbězích je velký kus pravdy a já na ně nemohu reagovat, neboť je mi z toho moc smutno, jací mi jsme to vlastně ,,lidé". O jedno Vás ale musím poprosit, pište dál a nenechte se odradit. a karma.

my

Jednou jsem se rozhodl jet na "Kanáry" na poslední chvíli a vzal to, co se na Poslední chvíli nabízelo. Byl to takový jednodušší hotýlek dál od pláže, ale to by tak nevadilo. Hrozné bylo, že tam byli jen Češi. Na jídlo jsme měli chodit v různých časech, podle barvy přívěsků. Nikdo to nerespektoval a výsledek byly věčné tlačenice a rozepře v malé jídelně. Jeden český magor se se mnou chtěl dokonce prát, když jsem mu slušně vysvětlil, že podle jeho barvy by měl být v jídelně až za hodinu. Povykování, opíjení se, binec. Bylo to poučení a never more.

Každý se chová tak jak je mu tolerováno a umožněno.

Když jsou např. na večeři nutné dlouhé kalhoty a nikdo na to neupozorní, tak se časem najde ňouma v plavkách a ne jeden...

Jinak jak jde o žvanec a poslednímu hrozí akorát zbytky, tak jde slušnost stranou u všech společenských vrstvech

Kolik je bůčku za 45Kč že jí špinavá prodavačka odmítla vyhovět?

Jak jste poznala že stařenka nemá doma skované celoživotní úspory pro nákup od šmejdů

Odsuzovat a urážet národ který Vám pomohl není zrovna chytré, ale pravda je to in...

Jinak obdivuji Váš životní elán a ráda čtu Vaše příběhy

V letáku Penny teď nabízeli 1 kg plece za 60 Kč a tak to mohlo být půl kila. Pro jednu stařenku až až. Kdyby si udělala ovesnou kaši prospěla by svému tělu víc a ještě by ušetřila.

Paní autorko, jednala jste správně. Člověk by měl umět říci si svoje nejen v obchodě, ale také třeba na úřadech a u lékaře (i v práci, ale to je na zvláštní kapitolu). Ne se pořád jen krčit a bát se, že by mě za názor či pouhý dotaz mohl obchodník, úředník nebo lékař špatně obsloužit - to ať si ty svoje služby raději nechají.

Paní Černá, tak já takto jednám opravdu všude a většinou za cizí, za sebe ne. Jsem tím svým okolím známá, takže např. dnes budu zařizovat vyšetření, které nutně potřebuje jedna známá atd. atd. Děkuji.

Možná to je hloupý nebo naivní názor, ale domnívám se, že chování může režim ovlivnit jen minimálně. Stejně jako v dobách socialismu i nyní narážím na lidi, kteří jako královně Katerině umí znechutit celý den třeba jen tím, že dávají najevo, že tu nejsou oni kvůli nám, ale trpí nás a my je strašně otravujeme. Zrovna tak jsem se setkal s mnoha příjemnými lidmi, ochotnými a dobře naladěnými, i když jim nebylo rozhodně nejlépe. Například jeden člověk v hračkářství se mnou dokázal strávit skoro dvacet minut a debatovat o plastikových modelech a já odcházel s uspokojením, že pro něj nejsem jen smrkáč, který si nakonec nic nekoupil. A po letech jsem se dozvěděl, že mu v té době umírala manželka.

Chci říci, že nemusíme mít nutně slunce nad hlavou, ale mohli bychom ho umět rozdávat, protože nikdy nevíme, kdo ho právě potřebuje a komu tím třeba - obrazně řečeno - zachráníme nejen den, ale někdy i mnohem víc.

Králi Richarde, však to znáte. Některý král je hodný a lid poddaný je také hodný a naopak. S tím sluncem nad hlavou jste to napsal krásně. Tak by to mělo být, ovšem to by se musela "elita" tohoto národa věnovat svým poddaným a místo hnusných reality show by mohla uvádět krásné pořady, které by lidi donutili myslet. Děkuji.

Co se tyka naprav po totalitnim rezimu - nekdy v roce 1986 jsem cetl pojednani jednoho spanelskeho sociologa, ktery tvrdil, ze naprava mysleni lidi, kteri zili v auktoritarskem systemu, trva nejmene 1 a pulkrat krat delsi dobu, nez trvalo to nepriznive obdobi. Pozastavoval se nad tim, ze jeste 11 let po konci Frankova rezimu, ze mysleni Spanelu nejak zasadne nezmenilo. Ostatne Mojzis se motal s Izraelity po Sinaji 40 let, tedy dve generace, aby se z lidi vymitilo otrocke mysleni. Ovsem i tak si myslim, ze ta stale jeste prezivajici nerudna mentalita v CR ma i jine koreny, nez roky totality. Mozna to ma i geneticke koreny. Britsky historik N. Davies ma na slovanske narody "slabost" a ve svych pojednanich se jich zastava, ale na druhe strane pripousti, ze my "Slovane" mame mnohe "mouchy", napriklad vice nez jine evropske narody sklony k negativismu a sklony stale si na neco stezovat.

Dane, díky, zajímavé čtení.

Historikové již nyní by měli zpracovat dostupné informace a vyjádřit se k příčinám, proč za 29 let je zde všechno o penězích až na prvním místě. Aby bylo jasno, jsem za rok 1990 rád, dokonce jsem v roce 1988 předpovídal "převrat", nedalo se na systém dívat. Ale nepřestanu si vážit lidí jako byl např. Ing.Chalikov, pod jehož vedením Zetor Brno ještě v roce 1990 vyvážel do 80. zemí světa traktory a platili nám ne tvrdých měnách a hned. Kdo bude vyčítat tomuto pánovi, který nedávno odešel na druhý břeh, že byl členem KSČ? Tisíce zaměstnanců na něj vzpomínají, rádi se nechali od něho "vykořisťovat" v socialistickém státě. Jedna spoluzaměstnankyně mi připomněla, jak nám před 40. lety náš šéf (byl přítelem zmíněného Ing. Chalikova) říkal: "Prozatím jsme v podnicích rozumní, je jedno, jestli má někdo legitimaci či nikoliv. Ale až to tady bude vše o penězích, bude to špatné"! Jako kdyby tušil, kterým směrem se vrhneme. Vlastně neschopným chlapcům ve vedení státu se za 29 let podařil ještě jeden bonus, tedy splnit sen funkcionářů jedné strany, kteří před rokem 1989 razili heslo: "Neustálé uspokojování stále rostoucích materiálních a kulturních (nyní duchovních) potřeb obyvatelstva". Nevěříte? Tak se pozorně dívejte na parkovištích u supermarketů, jak manipulace se zbožím sviští..z nákupních vozíků do kufrů aut. O spotřebě zboží technického charakteru (auta, el. přístroje a kuchyňské zařízení) ani nemluvě. Zdravého rozumu je nám třeba...

Petře, pěkný komentář a pravdivý. Díky nejen za čtení mého článku, ale především za Váš koment.

U mě to za chvíli bude 30 let, tedy přesněji až příští rok, a mě se vybavila jedna vzpomínka, když ve Vašem článku padla zmínka o Řecku a Turcích.

Tehdy se otevřela možnost poprvé se podívat do Řecka, které jsem měl jako dítě nějak rád díky knížce Řecké báje a pověsti. Tu jsem četl a obrázky prohlížel velice často, a z ní jsem si Řecko nějak zamiloval, ač jsem o něm jinak věděl velice málo.

Ale povedlo se a já se dostal, tehdy poprvé na ostrov Rhodos, který jsme procestovali většinou bez problémů stopem, protože vždy prvé auto na které jsme mávli zastavilo, a bylo jedno zda řídil místní, nebo turista. A byla tam fajn jak příroda, tak místní lidé. K večeru jsem chodíval v hotýlku do baru, na pivko které čepoval sympatický mladík do skleniček, které měl uloženy v mrazáku, a tak to teplé pivo se nechalo docela pít. A tak jsem se s ním za pomoci slůvek z různých cizích jazyků bavil u baru a bylo to prima.

Až do dne kdy jsem se vrátil od moře, či bazénu a u baru zněla nějaká muzika z kazeťáku, kterou barman poslouchal a v jejím pro mě exotickém rytmu se pohupoval, při tom točil pivko, naléval Metaxu a obsluhoval hosty. A když měl chvilku dal jsem se s ním naší zábavným jazykem, který jsme časem vycizelovali dal do řeči. A ze mě vypadlo něco v tom smyslu, že je to pěkná muzika, taková zvláštní, a že mi připadá jako turecká...

...a okamžitě jsem poznal, že když člověk neví, tak by měl ústa držet a přemýšlet, než z nich nějakou pitomost vypustí.

Od té chvíle jsem byl hostem, kterého obsluhoval až posledního, pivo jsem dostával jen do skleniček, které byly uloženy na baru, takže se v nich ohřálo ještě víc. A do konce dovolené jsem už neměl šanci si na pivku pochutnat a osvěžit se, jak bylo teplé. A naopak jeho vztah ke mě ochladl k bodu mrazu.

Přitom je to tak prosté, křivdy se děly nezávisle na nás, na současných žijících. Tak proč se stále obviňovat a odsuzovat? Např. nemám rád války, protože z té První světové se nevrátil můj děda a babička se sedmi dětmi bojovala o holý život. Takže jen nemám rád války, ale vždy se dám do řeči s prostým Američanem či Angličanem, kteří za svoje tehdejší zlosyny, kteří válku způsobili (aby rozbili Rakousko-Uhersko), tak za ně nemohou!