Volíme si nelidské zrůdy?

Myslíte si, že "zrůdy" je tvrdý název? Tak to tedy není, je měkký a velmi lichotivý. Politikům, kteří nedokáží vyřešit sociální politiku mnoha lidem nemohu dát jiné oslovení. Ještě bych mohla použít název hyeny, nenažranci atd.

Několik týdnů tady sleduji pár postižených dětí, které sem přijely se svou matkou nebo dokonce s oběma rodiči. Už jsem si odvykla se dívat na kruté příběhy, bála jsem se, ale najednou jsem v tom byla až po uši. Kromě toho, že mě zajímá jejich nemoc či postižení  jsem se začala vyptávat na jejich finanční situaci, prostě jsem cítila, že nemají na rozdávání. Většinou byla děsivá. Už jsem to jednou na blogu zmínila a dnes to zmíním po druhé, bude-li zapotřebí, tak po třetí a po čtvrté.

Matky pečovatelky, které neodložily svoje těžce postižené děti do ústavů si nad sebou vyřkly velmi těžký ortel - chudobu, doprošování, transparentní účty a očekávání darů. Proč? Protože matka pečovatelka je biologická matka na rozdíl od matky pěstounky, která je placena cca 30 tis. Kč měsíčně za každé dítě, které má v pěstounské péči, které nebývá tak těžce postižené, takže matky pěstounky mají i lehčí osud. Mám pocit, že těžce nemocné děti, tzv. ležáky, by si nevzaly, ale nechci toto tvrdit.

Nejvíce mi bylo líto Moniky. Je to žena po mrtvici, je jí jenom 50 let a má velmi nemocnou dceru, která byla na těžké operaci páteře. Holky se tady nikdo nesměl ani dotknout, protože měla sociální fóbii. Měla, ano měla, dnes mě srdečně objala a dokonce mě chtěla nadzvednout. Monika chodí o holi, protože je na půl těla ochrnutá a chodí v noci dělat vrátnou, aby měla, co jíst. Monika není dračice, je stydlivá a je ze svého života unavená, i když se usmívá. Obě žijí z jejího invalidního důchodu, který činí 7 tis. Kč a z peněz za brigádu. Na dceru nic nedostává, protože si neví rady, jak má požádat o pomoc. 

Druhý příběh - Denisa, která má ojedinělou a jedinou dg. v ČR, kterou z etických důvodů nezmiňuji, klopýtala velmi vydatně, ušla toho málo. Včera se ke mně rozběhla a já jsem nemohla ani dýchat. Dnes jsem jí poprosila, ať kousek běží. A ona trochu běžela. Čeká jí několik operací nohou, ale nepotřebuje už vozík. Je to inteligentní holka, její matka nepobírá žádné sociální dávky, má štěstí, že má i tátu a máma pracuje v noci v pekárně. Denisa se mi vryla do srdce, je to jedničkářka a je prostě skvělá. Kéž by se jí dařilo.

Další z dětí - malá nádherná Terezka mi poprvé dala pusu. Její rodiče si konečně psychicky odpočinuli, ale fyzicky zdaleka ne, protože se od svojí dcerky nehnou ani na krok. Když jsem se včera dívala na šťastného tátu malé Terezky, bylo to pro mě fakt hodně emotivní. Tolik jsem mu toho chtěla říct.

Dívám se na Davida, který je zcela odkázán na vozík a na svoje rodiče. Jeho máma má zničená záda, jak ho musí zvedat. Byl tu s ním táta, tak hurá, bylo to pro Davida fajn. Jeho mladší brácha mu také pomáhal. David je kluk veselý a usměvavý. 

Vyčerpaní rodiče čekali na moje vyprávění o Řecku. Chvíli jsem o něm mluvila, ale pak jsem mluvila o bohatství, které se nedá koupit ani za všechny peníze všech miliardářů, senátorů, poslanců, generálních ředitelů, celé vlády, které prostě toto vážné téma dosud nevyřešila. Do kulturního státu patří i sociální politika, která nebude ponižovat těžce nemocné a postižené děti, ale ani dospělé, ani seniory.

Mluvila jsem o tom, že oni a jejich těžký osud s jejich dětmi je dělá tak bohatými, že tomu ty zrůdy, které si mlaskají nad koňakem a nad svými platy nemohou rozumět. Nevím, proč ze mě vyjelo slovo "bohatství," ale teď už to vím. 

"Bohatství člověka je v člověku samotném, které se nedá změřit ani penězi, ani majetkem, ani mocí."

K. K. 23. 9. 2019

P. S.

Někdy napíši i o zrůdných rodičích, aby to bylo spravedlivé.