Tati, nechci už kulhat!
Kdo skutečně píše tak, aby měla povídka nebo celá kniha sílu, kdo píše svoje autentické zážitky, aniž by je přikrášloval, tak smekám klobouk, protože sama vím, jak je to náročné. Celý život si ze svého dětství dělám legraci, ale ono bylo opravdu krásné. Pravda? Nebylo to dětství. Žila jsem život dospělé ženy, až když jsem začala podnikat, tak mi maminka moje dětství vrátila. Vážně.
Přišla jsem ze školy domů zklamaná, protože mě nechtěla vzít učitelka do tanečního českého kroužku. V řeckém jsem tančila, ale kulhala jsem, jenomže mi to nevadilo, protože všechny řecké děti dělaly, že se nic neděje a byly pod přísným dozorem řeckých rodičů, kteří by jim nedovolily náznak úsměšku. I to byl určitě důvod, že jsem vůbec jsem s tím kulháním neměla problém. Nepamatuji si, že bych kvůli tomu brečela nebo byla zakomplexované dítě. Chodila jsem na tělocvik, i když v lékařské zprávě bylo „osvobozena z TV,“ ale já byla malá a naši neuměli číst česky. Zprávu jsem našla, když jsem přestala viditelně kulhat.
Seděla jsem na záchodě ve žlutém flanelovém pyžámku a kývala jsem nožičkami. Jedna byla zkroucená dozadu. Opřela jsem se rukama o kolena, vidím to jako dnes, a dala jsem si předsevzetí. Bylo mi asi šest let, když jsem se rozhodla, že budu spisovatelkou. Můj táta psal o občanské válce a psal do novin, které vydávali v Rumunsku. A to byl ten jeho problém. Psal úhledným, téměř krasopisným písmem do velkých černých sešitů.
Několik řeckých dětí z našeho města dostalo v karanténním táboře obrnu. Byly mi dva roky a pamatuji si jenom jeden silný moment. Mamka seděla pod mým oknem. Držela jsem se za mříže a dívala jsem se na maminku, která ke mně nesměla. Až potom jsem se dozvěděla, že jí lékaři nosili jídlo, seděla tam deset dní hladová a čekala, jak na tom budu.
Jenom dvě holky jsme z této šílené nemoci vyšly tak, že to na nás nebylo potom vidět. Jeden byl ochrnutý na půl těla, Vula měla jednu nohu hubenou a velmi zkrácenou a vystudovala medicínu. Pak se odstěhovala do Řecka, kde si otevřela ordinaci ortopedie. Aris, můj spolužák také mírně kulhal, ale vypadalo to, že chodí frajersky. Já kulhala hodně, ale měla jsem štěstí, moje nohy rostly stejně, akorát ta jedna byla od kolene otočena dozadu.
„Tak tati, co uděláme, nechci už kulhat,“ řekla jsem tátovi, bojovníkovi, který nevěděl, jak tento boj vyhrát, jak vybojovat pro dceru zdravou nohu.
Bylo mi osm let. Podívala jsem se mu zpříma do očí, ve kterých jsem viděla opět ty slzy, ale já hledala odpověď.
„Holčičko, slibuji, že to nějak vymyslím,“ odvětil tatínek a já čekala, co to bude.
Hned druhý den mi nasadil kolem kotníků pevně řetízky, které zamkl a já musela chodit s velkou bolestí a s knihou na hlavě po bytě. Řetízky táta utahoval podle toho, jak se mi noha rovnala. Byla jsem urputné dítě, takže jsem nebulela, prostě jsem byla holka, která se těšila, jak bude chodit tančit. Nevím, jestli se to podařilo za rok nebo za delší dobu, ale v jedenácti jsem vyhrála nějaký přebor v umělecké gymnastice. V našem řeckém souboru jsem začala tančit jako první, což byla něco.To znamenalo, že jsem byla z těch holek a kluků nejlepší.
Vlastně ani tak vážný příběh neumím dnes napsat napínavě, i když by si to zasloužil. Měla jsem normální dětskou radost, konečně jsem si natáhla lyže a sjela jsem kopec, konečně mě přijala učitelka Nováková i do českého tanečního kroužku. Cvičila jsem jedna radost, jenom jsem nikdy nemohla skákat přes tyč do výšky, noha neměla sílu se odrazit. A naši mi koupili první kolo.
"Máš hezké nohy, holčičko," říkával i táta i maminka, která měla opravdu krásné nohy. Je pravda, že nemám žádné žilnaté nohy, nemám celulitidu a mám je hladké jako moje maminka.
Myslím si, že i díky tomu, že rodiče nevěděli, že nemám chodit na tělocvik, se moje touha prostě znásobila. Koleno mě sem tam hodně bolí, ale já si ho namažu nějakou koňskou mastí a nemyslím na to. Naučila jsem se sjezdovat na lyžích. Dívala jsem se na syna a najednou jsem ztratila strach z tohoto sportu, protože jeho skvělý táta je všechno možné, jenom to není žádný sportovec. A tak jsem sjela v italských Dolomitách i černé sjezdovky, kdy jsem narazila hlavou do stromu a urvala si to koleno, které mi obrátilo kdysi nohu do zadu. Operaci jsem odmítla a dál jsem sjezdovala s ortézou na koleni.
Někomu se zdá, že se obnažuji, ale kdybych měla udělat svůj skutečný lidský striptýz, tak to není na článek a stejně byste mi nevěřili nebo byste mě nechápali. Ale o tom to není. Není důležité, zda mi čtenář věří či ne. Pro mě je důležitý jediný moment a tím je, že vím:
„Kdo chce, tak dokáže všechno. A neznám slovo NEJDE TO.“
Abyste si mohli dát některé souvislosti dohromady, pokud vás to zajímá, tak ty moje tři příběhy jsou už na blogu, tedy dva, toto je ten třetí a já sem dávám odkazy. Jejich pořadí je následující:
1. Kohout http://katerinakaltsogianni1.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=701466
2. Mám hlad http://katerinakaltsogianni1.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=701115
3. Dnešní článek
P. S.
Nelitujte mě, byla jsem šťastné dítě.
Katerina Kaltsogianni
Máme dva nebo tři prezidenty?
Vlastně máme tři prezidenty, ale ten, co se jmenuje Zeman, nemůže zřejmě o ničem rozhodovat. Netuší, že místo něho rozhoduje Mynář a Ovčáček, že se do "prezidentské funkce," zvolili sami.. Alespoň je v něčem Česko nejvýraznější.
Katerina Kaltsogianni
Kohoutí hnízdo x Čapí hnízdo
Kohoutí hnízdo sídlí v Bruselu, odkud na nás kokrhají kohouti. Mají tam i slepice, ale určitě se na všechny nedostane. Jsou tam i bílí koně, vzácná rasa, která vypadá jako lidi. Pochopte konečně, proč nechají ptáci žít Čapí hnízdo
Katerina Kaltsogianni
Dyť o těch dluzích nic nevíme
Hádka se odehrála večer na terase, kde jsme se sešli. Přijela jsem utahaná z Larissy, rozčarovaná řeckým chováním. V hlavě mi běžely otázky, zda je to lockdownovou situací nebo povinným očkováním Řeků, kterým tím berou demokracii.
Katerina Kaltsogianni
Pan Okamura nemá mediálního poradce?
Po skoro čtyřech měsících si pouštím zprávy, kde se najednou objeví Okamura, který byl velmi krutý a nelidský k afgánským uprchlíkům. Chtěl se zalíbit? Jedná se o rasistické prohlášení? Pokud ano, tak by měl odejít z politiky.
Katerina Kaltsogianni
Možná to hodím Pirátům, Aneb kdo naočkuje voliče nejlépe
Na můj předchozí článek "Hodím to Babišovi...." jsem dostala okamžitou reakci mediálního mluvčího Pirátů. Napsal mi podrobný e-mail o tom, jak je strana Pirátů šikanována, že jsou to výmysly ze sociálních sítí apod. No tak uvidíme
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Podmínky míru musí určit Ukrajina, říká ministryně obrany Černochová
Premium Ministryně obrany Jana Černochová (ODS) o sbírce na munici pro Ukrajinu, komunikaci náčelníka...
Vědmy jdou do akce. Mladé dronařky tvrdě cvičí a chystají se na Rusy
Premium Ukrajina (od zpravodajů iDNES.cz) Válka na Ukrajině je v nemalé míře válkou dronů a technologií. Ukrajina, ale i Rusko je vyvíjejí,...
Americkou Oklahomu a okolní státy zasáhla série tornád. Úřady hlásí čtyři mrtvé
Nejméně čtyři mrtvé si vyžádala série tornád, která od sobotního večera zasáhla Oklahomu. Podle...
Nikdy nekončící hrozba. Finsko si zvyká na nový vztah s Ruskem
Ozbrojení finští pohraničníci na běžkách střeží východní část země, nejnovější a nejdelší hranici...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 332
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1582x
Mám jednu velkou touhu, kterou v sobě nosím od malička, snad se mi podaří i tuto splnit.
A nic jiného už o sobě psát nebudu, nemá to smysl. Od toho je blog, abyste si udělali názor sami.