Kohout
Bylo mi s určitostí pět let, když jsem dostala černý kašel. Bydleli jsme ve dvou komorách, které nám věnoval Český červený kříž. Byly to skutečně půdní komory, dřevěné, kde bylo jedno umyvadlo a ubohý starý nábytek. Naše bydlení bylo velmi provizorní, nežli jsme dostali normální byt.
Rodiče seděli u stolu a maminka strašně moc plakala. Já kašlala a nechápala jsem, proč se o mě tolik bojí, takže jsem sem tam utrousila nějakou poznámku, že je to skvělé, že budu mít kakao a také nějaký pomeranč, co do té doby mohl jíst jenom bratr. Asi jsem byla ráda, že jsem tak nemocná. Jenomže já jsem ten jejich bol velmi vnímala, takže tu legraci jsem dělala proto, aby nebyli tak smutní.
„Jdu hrát karty, třeba něco vyhraju,“ řekl otec mojí matce a ona jenom přikývla, že ano, ať jde.
Otec nechodil po hospodách, kde se scházeli jeho vrstevníci - uprchlíci. Neměl na to čas. To, že dostal nápad jít hrát karty mě jako malou holku skutečně udivilo. Podívala jsem se na mamku a ta se snažila mi dát čaj s máslem, který jsem odmítala pít.
Dlouhé hodiny jsme čekaly na tátu a on najednou vstoupil do první komory, kde jsme měly provizorní kuchyň a nějaké kanape. V ruce nesl bílého živého kohouta a mával nějakou bankovkou, myslím, že to byla desetikoruna, nepamatuji si to. Mamka vylítla od stolu a s tátou se šťastně objímali, že budou moci udělat svojí dceři polévku. Tehdy jsem viděla poprvé tátu plakat. No, nevím, jestli úplně plakal, ale tekly mu slzy a v ruce rozdrtil skleničku. Až později jsem si uvědomila, jak musel být nešťastný, že jim asi umřu. Po druhé rozdrtil skleničku, když přišel dopis ze SSSR, že mu v Taškentu opilí Rusové zabili dvaceti sedmiletého bratra kopanci do ledvin a do hlavy. Bože, to byly tak hrozné osudy.
Nikdy v životě tento silný zážitek nezapomenu. Zůstala jsem sedět a pamatuji si každou vteřinu z toho, co se mezi dřevěnými zdmi odehrávalo. Štěstí, neštěstí, smutek a radost z bílého kohouta. Dívala jsem se na objímající rodiče a ucítila jsem velmi silně jejich lásku, která už mě nikdy neopustila. Viděla jsem ji, vnímala jsem ji, chtělo se mi nad jejich radostí z kohoutí polévky plakat. Neplakala jsem, někdo tam v té komůrce musel být hrdina. Dusila jsem se a kašlala tajně do polštáře.
Táta vzal nůž a jedním řezem kohoutovi uřízl hlavu. A on ještě létal bez té hlavy a stříkal kolem sebe krev, jeho bílé peří bylo od krve a já jsem se dívala, jak je možné, že létá bez hlavy. Maminka také lítala a tu krev utírala, ale do rána mi uvařili polévku, kterou neměli kam dát, nebyla lednička, nic takového. Jedla jsem celý den polévku několik dní, protože byla jenom pro mě. Tatínek se mnou chodil na procházky do lesa a já vedle něho kulhala, protože jsem jednu nohu měla zkroucenou po obrně. Ale to je jiný silný příběh, který jsem také svoji nedětskou vůli vyřešila opět s tátou. O tom jindy. Byla jsem však veselé dítě a cítila jsem od toho předchozího večera, že jim budu dělat jenom samou radost, až vyrostu, tak na mě budou hrdí. Věděla jsem, že jim tu lásku vrátím a nikdy jsem z této cesty neuhnula.
V mém dětském srdíčku vyrostla velká láska, ale i velká úcta. Ovšem ani tyto krásné vlastnosti mě nezbavily mých rošťáren. Bránila jsem nemocného bráchu, pomáhala jsem rodičům jako malá, chodila s nimi nakupovat, aby neříkali pořád, že chtějí dítě od slepice, tak jsem za ně říkala kuře. Přes park jsme měli kluziště. To už jsem byla o něco starší a kluci si dovolovali na bráchu. Rozjela jsem se a nakopla jsem bruslí do zadku školníkova syna. Zoubky se vryly do tlusté prdele hloupého kluka a on na tom kluzišti ječel, jak smyslů zbavený. Sanitka ho vezla na břiše a ten zadek mu zašili. Táta musel k řediteli.
Tlumočník překládal, co všechno jsem provedla, kolik kluků už jsem zranila. Nežalovala jsem, takže v té ředitelně se táta dozvěděl, že jsem bojovná. Byl rád. Tam to nedal najevo, ale byl rád, že jsem po něm.
„Jsem na tebe hrdý, holčičko, ale nemůžeš je kopat všechny do prdele,“ řekl a mrkl na mě a bráchovi dal pohlavek za to, že jeho mladší sestra se kvůli němu pořád pere.
Prostě kohout byl první zlom v mém životě, který ve mně vyvolal vše, čím jsem obdařena, co daruji lidem, co asi umím a proč bojuji za nemocné a chudé. Kohout byl i příčinou toho, že jsem bojovala za svého tátu, když ho vyhodili komunisté a za svoji mamku, když se stala vdovou. Kohout mi dal do života skoro všechno.
P. S.
No jo, kdybych ho neposlechla a kopala bych více lidí do zadku, tak by mi bylo líp. Začala jsem s tímto fotbalem déle, jde mi to, když je to nutné. A za minutu o tom kopu ani nevím. Chce to trénink.
Katerina Kaltsogianni
Máme dva nebo tři prezidenty?
Vlastně máme tři prezidenty, ale ten, co se jmenuje Zeman, nemůže zřejmě o ničem rozhodovat. Netuší, že místo něho rozhoduje Mynář a Ovčáček, že se do "prezidentské funkce," zvolili sami.. Alespoň je v něčem Česko nejvýraznější.
Katerina Kaltsogianni
Kohoutí hnízdo x Čapí hnízdo
Kohoutí hnízdo sídlí v Bruselu, odkud na nás kokrhají kohouti. Mají tam i slepice, ale určitě se na všechny nedostane. Jsou tam i bílí koně, vzácná rasa, která vypadá jako lidi. Pochopte konečně, proč nechají ptáci žít Čapí hnízdo
Katerina Kaltsogianni
Dyť o těch dluzích nic nevíme
Hádka se odehrála večer na terase, kde jsme se sešli. Přijela jsem utahaná z Larissy, rozčarovaná řeckým chováním. V hlavě mi běžely otázky, zda je to lockdownovou situací nebo povinným očkováním Řeků, kterým tím berou demokracii.
Katerina Kaltsogianni
Pan Okamura nemá mediálního poradce?
Po skoro čtyřech měsících si pouštím zprávy, kde se najednou objeví Okamura, který byl velmi krutý a nelidský k afgánským uprchlíkům. Chtěl se zalíbit? Jedná se o rasistické prohlášení? Pokud ano, tak by měl odejít z politiky.
Katerina Kaltsogianni
Možná to hodím Pirátům, Aneb kdo naočkuje voliče nejlépe
Na můj předchozí článek "Hodím to Babišovi...." jsem dostala okamžitou reakci mediálního mluvčího Pirátů. Napsal mi podrobný e-mail o tom, jak je strana Pirátů šikanována, že jsou to výmysly ze sociálních sítí apod. No tak uvidíme
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Rusové si přivlastňují Kanta. Je naše kořist, tvrdí gubernátor Kaliningradu
Gubernátor Kaliningradské oblasti, nejzápadnější výspy Ruska na březích Baltu mezi Polskem a...
Rozhodnutí ANO neúčastnit se jednání nepovažuji za šťastné, řekl Pavel
Prezident Petr Pavel bere na vědomí rozhodnutí opozičního hnutí ANO neúčastnit se jednání o...
Jak se chystá převrat. V Německu začíná proces s extremistickou skupinou
V Německu v pondělí začíná první z procesů se členy extremistické skupiny Říšští občané, kteří čelí...
Bombardování Gazy si vyžádalo nejméně 13 obětí, Biden mluvil s Netanjahuem
Izraelské bombardování tři domů ve městě Rafáh na jihu Pásma Gazy zabilo nejméně 13 lidí a zranilo...
Nespí vaše dítě? Přečtěte si, jak nespavost vyřešit
Nespavost a problémy se spánkem se v různé míře objevují až u 30 % dětí. Mohou se projevovat častým buzením, problémy s usínáním, brzkým vstáváním...
- Počet článků 332
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1582x
Mám jednu velkou touhu, kterou v sobě nosím od malička, snad se mi podaří i tuto splnit.
A nic jiného už o sobě psát nebudu, nemá to smysl. Od toho je blog, abyste si udělali názor sami.