Velký respekt

11. 09. 2019 16:36:14
Bolí mě zub a nevím, co bych dala za to, abych byla u svojí zubní české lékařky. Jsem oteklá, beru antibiotika, ale dnes jsem vedla patnáctiletou dívku do pramenité vody v Kokkinu Neru a posadila jsem si jí na kolena.

Její nález je velmi krutý a je jedinou pacientkou v ČR, která má tuto velmi vzácnou diagnózu. Klopýtá, protože velmi špatně po několika operacích chodí. Sedí mi na kolenou, radím ji, ať se do chladné vody ponoří tak, aby byla i její poškozená krční páteř v léčivé vodě. Sama se nořím také téměř po uši s holkou na klíně. Zub mě děsivě bolí, mám na sobě kšilt a jsem nevyspalá, ale chtěla jsem tam s ní jet. Její malá sestra do vody nevstoupí, zato její maminka se nejdříve nadechne, vypadá, že uteče, ale pak jí tam je dobře. Proceduru opakujeme třikrát. Nemůžu sedět na slunci.

Jak mi tak dívka sedí na klíně, tak se dozvídám, že má samé jedničky. Pohladím ji, protože při jejích pobytech v nemocnici je to nadlidský výkon. Je skromná, drobná a ví, kolik operací ji ještě čeká.

Přemýšlím, proč je někdy osud tak krutý k některým lidem, proč je krutý k dětem? Tato dívka leží od tří let po nemocnicích, tj. dvanáct let, kdy se trpělivě nechá operovat, kdy rehabilituje, kdy se snaží rozcvičit zkrácené šlachy a rozhýbat ruce a nohy. Zub mě v tu chvíli nebolí, protože co je můj zub oproti osudu té dívky?

Odjíždíme z Kokkina Nera, kde jsou prameny chladné léčivé siřičité a železité vody a jedeme do Veliky, kde zastavíme u Mikel Cafe. Mají tam velmi dobrou kávu. Kupuji si ledovou kávu fredo capuccino a děti dostávají čokoládový milch šejk. Prodavačka se podívá na dívenku a opatrně se mě zeptá, jestli je nemocná. Přikývnu, že ano a ona nám dává plný pytlík skvělých sušenek, které se podávají po jednom kusu ke kávě. Pytlík se sušenkami předávám dívce a její sestře. Konečně si sedáme a popíjíme svoje dobroty.

"Chci se vám omluvit," slyším matku.

"A za co?" ptám se, protože nemám pocit, že by se mi měla omlouvat.

"Za to, že jsem vám nevěřila, že tady budeme, že tady jsme, za to, že je to skutečné, že je tu nádherně. Za to, že nám nikdy nikdo nic nedal," pokračuje matka nemocné dívky.

Vzpomněla jsem si, jak jsem ji kontaktovala a ona mi vážně nevěřila, že má tu možnost být s její těžce nemocnou dcerou tady v Řecku. Asi jsem se pousmála, pohladila jsem dívku a její malá sestra jedla sušenky. Rozloučily jsme se a já jsem si myslela, že si půjdu zaplavat.

Ozval se zub a já volala mojí české kamarádce, zubařce, že se tady v Řecku bojím jít k zubaři. Pravda je taková, že se bojím všude na světě. Vzpomněla sem si na Dominikánskou republiku a na vytržení zubu moudrosti rozšafnou Dominikánkou, která mi vymáčkla hnis špinavými rukavicemi na mytí podlahy. Přežila jsem to.

Aha, já jsem chtěla udělat "drama" z mého zubu a napsat, jak mi chybí moje česká doktorka, která je úžasná. Ale moji bolest přehlušil dívčin osud a její pokora, se kterou se nesetkávám ani u dospělých.

Cítím, jak jsme malí, cítím velký respekt před útlou dívkou, která nám ukazuje, že se dá bojovat.

Autor: Katerina Kaltsogianni | středa 11.9.2019 16:36 | karma článku: 22.97 | přečteno: 604x

Další články blogera

Katerina Kaltsogianni

Nikdo nesemknul český národ za posledních 30 let jako Karel Gott

Už bychom s tím psaním o Karlu Gottovi i díky aroganci některých lidí asi měli přestat. Ale mě dostalo to stmelení českého národa do euforie. Opět jsem měla radost, i když se jednalo o smuteční záležitost, že se Češi umí stmelit.

13.10.2019 v 11:15 | Karma článku: 28.69 | Přečteno: 778 | Diskuse

Katerina Kaltsogianni

Karel Gott se s námi rozloučil tak famózně, že i státní pocty jsou málo

Jela jsem z Prahy domů a pozorovalla, kolik aut jede do Prahy. Provoz se mi zdál normální. Vzpomněla jsem si, že Karel Gott nazpíval svoji poslední píseň s dcerou Charlottou. Pustila jsem si ji a zthuhla jsem nad jeho velikostí.

11.10.2019 v 18:50 | Karma článku: 45.46 | Přečteno: 8451 | Diskuse

Katerina Kaltsogianni

Daroval jsi mi dům, tak vypadni!

Skoro všechny příběhy byly o tom, že jejich dospělé děti je chtěly vyhodit z domovů, které jim rodiče darovali, někteří s nimi společně žili. Facky, modřiny a slzy u seniorů jsou obzvláště smutnou záležitostí.

9.10.2019 v 9:18 | Karma článku: 34.67 | Přečteno: 2071 | Diskuse

Katerina Kaltsogianni

Je to vražda nebo ne?

Jedna osoba jde hypoteticky požádat lékaře, aby ukončil utrpení manžela, partnera, otce, je to jedno, prostě, aby lékař urychlil smrt. Nikdo z nás nedal žádnému člověku život, vyjma dítěte, tak nemáme právo mu ho vzít.

8.10.2019 v 12:24 | Karma článku: 13.06 | Přečteno: 672 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Pavel Hewlit

Festival světel mě uvrhl do tmy

Jmenuje se Signal, ten festival, a pro mnohé ukazoval jasný signál, kam se vydat, a pro některé zase, kam ti druzí uvrhli nás.

13.10.2019 v 14:23 | Karma článku: 16.94 | Přečteno: 281 | Diskuse

Milan Čierny

Horníci v Tatrách

Je to až k nevíře, jak dokáže život nabrat na obrátkách a z kdysi party mladých a věčně vysmátých synků jsou najednou horničtí důchodci, kteří se jednou za čas sejdou v některé z těšínských hospod na pivu.

13.10.2019 v 12:08 | Karma článku: 14.99 | Přečteno: 328 | Diskuse

Katerina Kaltsogianni

Nikdo nesemknul český národ za posledních 30 let jako Karel Gott

Už bychom s tím psaním o Karlu Gottovi i díky aroganci některých lidí asi měli přestat. Ale mě dostalo to stmelení českého národa do euforie. Opět jsem měla radost, i když se jednalo o smuteční záležitost, že se Češi umí stmelit.

13.10.2019 v 11:15 | Karma článku: 28.69 | Přečteno: 778 | Diskuse

Jan Klar

Deník spisovatele – genderistky podléhají iluzím a kazí si život

Proč je genderismus dnes tak iluzorní? Jestliže v 70. letech byl společensky přínosný, protože rozbíjel téměř středověké předsudky při vnímání pohlaví, později, hlavně potom, co se stal oficiální ideologií,

13.10.2019 v 8:36 | Karma článku: 22.59 | Přečteno: 557 | Diskuse

Zdeňka Ortová

A co vy, máte už svoji písničku na poslední cestu?

Dnes není trendy poslední rozloučení v obřadní síni, ani pohřby. Když někdo zvolí klasický pohřeb, hned ho řadíme do kategorie těch, co nosí škapulíř a pečou cmundu na rozpálené plotně.

13.10.2019 v 8:33 | Karma článku: 18.70 | Přečteno: 627 | Diskuse
Počet článků 183 Celková karma 29.09 Průměrná čtenost 1391

Jsem žena, která se neustále potýká mezi dvěma světy - mezi řeckým a českým. Neznám slovo "nejde to," když jde o záchranu lidského života. Neznám pocit závist a nenávist.

Mám jednu velkou touhu, kterou v sobě nosím od malička, snad se mi podaří i tuto splnit.

A nic jiného už o sobě psát nebudu, nemá to smysl. Od toho je blog, abyste si udělali názor sami. 

Najdete na iDNES.cz