Jsem skvělá. Co skvělá? Jsem nejlepší!

24. 05. 2019 19:06:57
Vy stále nevíte, co je to Řekyně? Já to také dlouho nevěděla, až dnes jsem si uvědomila, že to už konečně o sobě napíšu. Nemůžu za to, že jsem tak moc dobrá. Houby dobrá, jsem prostě skvělá. Jsem charismatická a skromná. Až tak!

Nemůžu za to, že jsem tak moc dobrá, že mě hodně lidí neskousne. Nejsem dobrá, jsem skvělá. Dnes chci tu hranici zbourat, protože už mě to nebaví si hrát na normální ženskou v českém prostředí. Nikdy mi to nešlo, nechápu, proč bych se měla podceňovat? Pozoruji Řekyně v TV, jak o sobě krásně mluví. A mluví o sobě jako o bohyních. Nikdo se tomu nediví, takže já jdu do toho, budu hodně řecká.

Můj skvělý charakter se jistě upevnil již v matčině lůně, protože jsem byla počata z velké lásky mých rodičů. Ani kulhání, které vzniklo následkem obrny, mě nezabrzdilo. Jako malá holka jsem prostě byla smíšek, rvala jsem se do tancování, byla jsem fakt dobrá. Nakonec jsem ukecala tatínka, abychom tu nohu narovnali. A podařilo se. Proč? Protože jsem to chtěla já, protože jsem byla super holčička bez komplexů. Když se mi děti smály, tak jsem je nakopla tou zdravou nohou. Byla jsem jedničkářka, takže mi bylo vše promíjeno.

Jako mladá holka jsem byla úplně nejlepší. Chodila jsem v minisukních, nenosila jsem džíny, prostě jsem byla hodně dívčí, rvala jsem se pomalu do ženskosti. Moje noha už nebyla kulhavá, takže jsem nosila vysoké podpatky a byla jsem pozorována muži, což mě ohromně bavilo. Dělala jsem, že jejich pohledy nevidím. Byla jsem hubená a měla jsem velká prsa, takže jsem se vypnula jako Sophia Loren a pochodovala jsem světem jako největší hvězda. Díky této chůzi a vypnutí jsem začala žít naprosto skvělý erotický život. Ostatní holky mě moc nechápaly, spíše mi hodně záviděly, ale to mi bylo jedno. A začalo focení, předvádění, prostě jsem byla fakt dobrá. Vypadala jsem vždy exoticky, takže moje tvář byla tehdy hodně známá. Vyhrála jsem velkou cenu za svůj ksichtík. Proč ne?

No jo, to všechno je sice pěkné, ale to není nic proti tomu, že jsem byla vždy především pracovně skvělá. Ať to byla jakákoliv práce, tak jsem byla nejlepší. A to jako opravdu, ještě to píšu hodně skromně. Nevím, jak jsem to dělala. Myslím si, že je to dar být nejlepší. Asi také proto, že jsem nikdy nevstoupila do žádného projektu proto, abych byla nejhorší. To by nemělo žádnou logiku. Dokonce když jsem ve čtrnácti lisovala na domácím lisu nějaké přezky, tak jsem trhala rekordy. Dělníci z lisovny z toho byli nešťastní. Ale já o žádných normách nevěděla, kdybych věděla, tak by mi to bylo stejně jedno. Pracovala jsem v noci, abychom měli peníze pro nemocného tátu.

Nejsem normální ženská. Jsem horší, nežli deset mužů dohromady, proto nemůžu být normální, i kdybych chtěla, tak to nešlo a stále nejde. Vím to, protože jsem odvedla tolik práce, že by se za to nemusela stydět pomalu celá vláda. Usmívala jsem se nad tím, jak si všichni mysleli, že to nedám, že nezvládnu svoje nápady realizovat. Omyl. Čím více si lidi ťukali na čelo, tím více mě bavilo bourat bariéry a svoje vize uskutečňovat. Na rozdíl od té vlády jsem všechny svoje vize splnila. Nebylo toho málo.

Jsem tak dobrá, že jsem dochovala svojí maminku, která měla Alzheimera. Vykašlala jsem se na vize, na práci a starala se o to, abych ji mohla držet několik let v náruči. Tento náročný projekt skončil smutně, ale já nemám v srdci smutek, mám radost, že jsem dokázala to nejvíc v životě, dovést moji maminku tam, kde jí je dobře. Uklidnit její duši a vysušit její oči.

Jednou jsem dala na blog fotku svojí ražené medaile Olgy Havlové za mojí filantropickou činnost. Kdybych sem měla narvat všechna ocenění, tak bych možná byla dobrou adeptkou na cenu nejvyšší. Ale jsem tak dobrá, že moje práce ještě neskončila. Myslím si, že mám ještě co dělat, chci něco vytvořit. A k tomu potřebuji klid a pohodu. I když .......

Ne, já už nemusím nic dělat, byla jsem tak dobrá a tak výjimečná, že už dělat nic nemusím. Na rozdíl od těch, co mě tak rádi kritizují, jsem dokázala postavit něco, na co si mohu sáhnout, projet na kole celou oblast a poplácat si každý dům, nemocnici, dojet až na letiště a poplácat civilní halu, která tolik let sloužila našim letům pro nemocné děti. Mohla bych si sednout na každé místo na pláži, kde jsem seděla dvacet let s dětmi s různými nemocemi, s různými starostmi, ale také s velkým pláčem na duši, který se poté proměnil ve smích a ve štěstí. Seděla jsem tam i s dospělými a někdy i s milenci.

Povídání sama se sebou, abych si uvědomila, co všechno mám za sebou, není vůbec jednoduché. Tak to píšu, abych si přečetla vše, co bych o sobě měla vědět. Píšu, usmívám se, vím, že za chvíli na to zase zapomenu.

Usmívám se i při představě, co si teď o mně myslíte. Víte, je mi to jedno, logicky mi to musí být jedno, jinak bych tento rozhovor sama se sebou nepublikovala. Dokázala jsem to, co jsem si jako dítě vytyčila, ještě mi chybí jediné přání. Moje úsilí nebylo cílené, jenom mě hrozně moje nápady bavily. Byly většinu o lidech, o dětech především. Tak jsem dokázala vytvořit neskutečné věci, které žijí, které mnohým pomohly, za které se nemusím stydět, na které bych měla být právem hrdá.

Holky mě nesnášely už na střední. Byla jsme výstřední, byla jsem svá a chtěla jsem žít ten erotický život. A jak jsem tak rostla, tak rostl můj sexe pyl, moje životní a ženské potřeby. Jsem doslova přežraná krásnými věcmi, které k životu patří. A to je tak něco úžasného, že bych vám to všem přála. Odkudkoliv jsem odcházela, tak jsem nezapomněla sdělit, aby mě drbali, až budu na ulici, protože se můžu vrátit. Uváděla jsem všechny do strašných rozpaků.Já se usmívala, byla jsem si jista tím, co si o mně budou povídat.

Trochu si vyčítám, že jsem nikdy nechodila kolem zrcadla a neřvala jsem na sebe: „Miluji se, jsem krásná atd.“ Pravda je i taková, že jsem to nepotřebovala, vůbec jsem tyto lichotky nevnímala. Dostala jsem jich v životě hodně, ale nějak jsem je neslyšela. Nebyla jsem a dosud stále nejsem zakomplexovaná.

Vyčítám si, že neumím být apatická k lidskému neštěstí, vůbec nevím, co je závist a nenávist. Vím, co je lidské utrpení jak cizích, tak i moje vlastní. Někdy jsem si slibovala, že mě už lidské osudy nebudou zajímat, ale zase to bylo zbytečné. Jakmile se někdo objevil či objeví a má v sobě a kolem sebe bol, tak nastupuji jako chodící emergency.

Jako holka i jako dospělá jsem prožila krásný život. Nemyslím na ty útrapy, ale na to, že jsem byla chodící sex bomba, byla jsem chodící pokladnice nápadů, byla jsem neústupná, kamarádská, přísná i velmi milá. Táta mě naučil, že krása jednou odejde, nutil mě se vzdělávat. Jeho výchova byla naprosto skvělá. Když jsem ho naposledy viděla, stála jsem ve dveřích, letěla jsem na Picundu. Podíval se na mě a povídal: „Dcero, musíš být na sebe více pyšná.“ Nerozuměla jsem tomu, proč mi to říká, až dnes mi to došlo.

Kašlu na všechny medaile, dokonce i na ty, co jsou na světové úrovni. Pyšná jsem na to, že jsem se nevzdala svoji touhu být matkou. Byla jsem nezodpovědný blázen, který nehleděl a během dvou let jsem šla na umělé oplodnění šestkrát. A konečně přišlo to pravé štěstí a světlo do mého života - můj syn. Vedle dětí, o které jsem se starala začal vyrůstat i můj syn. Díky citové vazbě k těmto nemocným dětem z něho vyrostl mladý muž, který dokončil VŠ, který nádherně maluje, který skládá hudbu a píše písně. Někdy mě z toho bolí u srdce, protože v nich slyším slova těch nemocných dětí. se kterými sedával na pláži. Nejvíc si na něm vážím jeho spravedlnosti, toho, že dokázal svojí nemocnou babičku převléct, že ji dokázal vykoupat a držet ji v náruči, aby mě vystřídal. Dokázali jsme chodit do nemocnice dělat příjemné dny starým lidem, tak to jen tak nějaký mladý kluk neudělá.

Holt, Katerino, jsi fakt dobrá, tak si to laskavě uvědom. A buď na sebe pyšná, protože která žena toho tolik dokázala sama? Tak přestaň být skromná, dej to těm lidem vědět. A hlavně, nečekej, že ti někdo bude rozumět, o tom tento článek není.

Autor: Katerina Kaltsogianni | pátek 24.5.2019 19:06 | karma článku: 26.45 | přečteno: 1357x

Další články blogera

Katerina Kaltsogianni

Máme dva nebo tři prezidenty?

Vlastně máme tři prezidenty, ale ten, co se jmenuje Zeman, nemůže zřejmě o ničem rozhodovat. Netuší, že místo něho rozhoduje Mynář a Ovčáček, že se do "prezidentské funkce," zvolili sami.. Alespoň je v něčem Česko nejvýraznější.

6.11.2021 v 9:34 | Karma článku: 14.53 | Přečteno: 506 | Diskuse

Katerina Kaltsogianni

Kohoutí hnízdo x Čapí hnízdo

Kohoutí hnízdo sídlí v Bruselu, odkud na nás kokrhají kohouti. Mají tam i slepice, ale určitě se na všechny nedostane. Jsou tam i bílí koně, vzácná rasa, která vypadá jako lidi. Pochopte konečně, proč nechají ptáci žít Čapí hnízdo

15.9.2021 v 7:26 | Karma článku: 12.83 | Přečteno: 486 | Diskuse

Katerina Kaltsogianni

Dyť o těch dluzích nic nevíme

Hádka se odehrála večer na terase, kde jsme se sešli. Přijela jsem utahaná z Larissy, rozčarovaná řeckým chováním. V hlavě mi běžely otázky, zda je to lockdownovou situací nebo povinným očkováním Řeků, kterým tím berou demokracii.

14.9.2021 v 8:02 | Karma článku: 21.35 | Přečteno: 953 | Diskuse

Katerina Kaltsogianni

Pan Okamura nemá mediálního poradce?

Po skoro čtyřech měsících si pouštím zprávy, kde se najednou objeví Okamura, který byl velmi krutý a nelidský k afgánským uprchlíkům. Chtěl se zalíbit? Jedná se o rasistické prohlášení? Pokud ano, tak by měl odejít z politiky.

31.8.2021 v 8:22 | Karma článku: 14.02 | Přečteno: 523 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 19.55 | Přečteno: 260 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 28 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 23 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.11 | Přečteno: 286 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.55 | Přečteno: 498 | Diskuse
Počet článků 332 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1558

Jsem žena, která se neustále potýká mezi dvěma světy - mezi řeckým a českým. Neznám slovo "nejde to," když jde o záchranu lidského života. Neznám pocit závist a nenávist.

Mám jednu velkou touhu, kterou v sobě nosím od malička, snad se mi podaří i tuto splnit.

A nic jiného už o sobě psát nebudu, nemá to smysl. Od toho je blog, abyste si udělali názor sami. 

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...