Zlatí komunisté, aneb Jak já bych si kopla

21. 05. 2019 8:30:22
Komunistický režim jsem naprosto nesnášela. Měla jsem strašný odpor ke všem soudruhům a k celému tomu šílenému systému. Neměla jsem žádnou příslušnost, nikam jsem nepatřila, dokud jsem jednoho politika nenakopla. To byl výkon.

Pamatuji se, jak se čekaly fronty na banány, mandarinky, jak bylo všechno pod pultem, jak byli zelináři, taxikáři, číšníci a veksláci elitou tohoto národa. Do dnešního dne mám problém jednat s číšníkem normálně, pokud není naprosto milý. To samé s taxikáři. Česká inteligence byla v té době hodně silná, ovšem v komunistickém režimu nebyla moc vidět. Moc jsme o těch českých špičkových hlavách nevěděli.

Toto se trochu změnilo, protože se stojí fronty na koblihy, možná na kšiltovky, a ještě na Zemanův guláš. Mezitím se české chytré hlavy mohly objevit, aby se vzápětí opět skryly před novodobými politiky, kteří je vůbec vedle sebe nesnesou. Smůla, zase je to skoro stejné.

Když jsem nastoupila na SEŠ, kde bylo 55 středoškolských učitelů, protože naše škola byla velká a měla mnoho oborů, tak jsem se hned zpočátku podivila, že mezi námi bylo snad jenom 5 – 7 komunistů. Nejvíce kovaný byl soudruh ředitel, kterému při jedné z oslav MDŽ dělníci z Uhelných skladů tak rozmlátili obličej, protože řval na celou hospodu: „Ať žije komunismus,“ že ztratil svoje falešné zuby. Nakonec byl vyhozen, protože jedna studentka na výletě ve Vysokých Tatrách vypadla z pátého poschodí. Na místě byla mrtvá. Soudruh ředitel, který byl vyučen soustružníkem, na tom výletě byl. Nějak mi tento příběh připomíná ty falešné diplomy nebo to, že nemá někdo povinnou bezpečnostní prověrku, ale sedí u prezidenta.

Na 1. máje jsme chodili povinně a hromadně všichni v průvodu (my jako kantoři jsme museli), takže jsme se prošli a všichni jsme se s odporem dívali na tribunu, kde stáli komunisté okresního města. Vypadali všichni stejně. Byli oškliví, tlustí, přežraní a přepití. Konec průvodu znamenalo pro nás všechny, že jsme mazali do nějaké kavárny na kávu, někdo na pivo, prostě jsme seděli a bavili jsme se.

Vládla jediná strana, jejíž program nám byl tak notoricky znám, že jsme vlastně všichni věděli, že se systém nikdy nezmění, netušili jsme, že bude změna, takže si každý žil tak nějak po svém. I přesto, že byly platy mizerné, tak měli Češi chaty a skoro každý měl v rodině auto. Kdyby tehdy existoval tento blog, tak by blogeři asi psali o chalupaření, které bylo pro Čechy symbolické. Ten, kdo by chtěl psát o politice, tak by musel chválit komunistický režim, a nakonec by napsal: „Se Sovětským svazem na věčné časy,“ a měl by klid.

Díky nedostatku potravin a svobody jsme hledali zábavu jinde. A té bylo dostatek, protože jsme na ni měli chuť. Nebyla žádná kasína, žádné herny, zato bylo všude mnoho různých tanečních a nočních barů a vináren. A my jsme zdatně každou sobotu někam vyráželi. A to bylo fajn. Co fajn? Bylo to skvělé, protože jsme se bavili. Prostitutky vykonávaly svoje řemeslo tajně, v občance měly většinou razítko „uklízečka,“ ale bary byly narvané cizinci, kteří milovali krásné české holky. I to se změnilo a bordely jsou přímo v centru Prahy, kde postávají Černoši, kterých se normálně bojím. A lákají cizince do bordelů a do kasín. A i cizinci se v centru Prahy také bojí, škoda.

Většina z řeckých emigrantů si odmítala brát československou příslušnost, protože jejím získáním podepsali, jak někteří učinili, ortel na to, že na nás ostatní budou donášet. A také donášeli. V roce 1968 se Řekové rozdělili na dva tábory. Jeden byl proti vstupu sovětských vojsk do ČSSR, kam patřil můj táta, druhý okupaci tleskal. A nastal pro nás očistec na zemi. Češi už tehdy bojovali v disidentu poklidně a nenápadně. Řekové se svým temperamentem všechno přeháněli. Několikrát v noci nám rozbili řečtí komunisté okna. Můj táta nepochopil, zač bojoval, proč emigroval a následoval jeden infarkt po druhém. To už jsem komunisty úplně nenáviděla. Po jeho smrti jsem chtěla emigrovat, ale neměla jsem žádný pas, byla jsem NIKDO. Šla jsem studovat a usilovala jsem o řecké občanství.

Stála jsem v kanceláři řeckého guvernéra krajského města Larissy, kam jsem donesla všechny moje papíry včetně toho, že jsem pokřtěná, což jsem tehdy musela doložit. Guvernér se divně kroutil na židli. Zeptala jsem se ho, co ho bolí a on řekl, že záda.

„Aha, já vám je spravím, ale musíte si lehnout na zem,“ řekla jsem mimoděk a on vážně vstal a jeho ohromná postava, odhadem tak 200 kg, si lehla na zem, spíše se tam divně zhroutil.

Stoupla jsem si do rohu jeho kanceláře, měla jsem dost velký vztek na to, že mi Řekové nechtěli dát řeckou příslušnost, protože jsem pocházela ze socialistického Československa, byla jsem pro ně komunistka, což mě vytáčelo neskutečným způsobem. Stála jsem tam a dívala jsem se na tu horu, která ležela na zemi. Můj vztek se znásobil a já se rozběhla a špičkou boty jsem ho vší silou kopla někam, kde měla být lopatka. Křuplo v něm. Pak jsem zavolala jeho sekretářku, která zavolala několik mužů, ti ho postavili na nohy, on si sedl do křesla a nechal si přinést papíry.

„Ty jsi ohromná, jak jsi to udělala?“ zeptal se guvernér.

„Normálka, prostě jsem vás kopla do místa, které jste měl zablokované,“ odpověděla jsem skromně, ale vytáhla jsem ještě nový tlakoměr, který jsem koupila mamince a změřila jsem mu tlak.

„Musíte k doktoru, máte vysoký tlak,“ řekla jsem, ale to už jsem se dívala, jak podepisuje moji žádost o řeckou příslušnost.

No jo, byla to legrace za komunistů, která mě stála skoro svobodu. Přivezla jsem si tajně svůj řecký pas, ale vůbec jsem nevěděla, jak ho mám přihlásit. Ovšem to je tak dokonalý příběh, který napíši jindy.

Chodila jsem na OV KSČ, abych Řekům vyřizovala to či ono. Musela jsem tam, když jednoho z Řeků zavřeli do vězení do Litoměřic za to, že řekl: „Husák je vůl.“

„Soudružko, proč mi tykáš?“ zeptal se mě předseda OV KSČ.

„A proč mi tykáš ty?“ vypálila jsem předsedu OV KSČ otázku, že z toho byl na větvi, takže si nalil hned frťana, kterého mi také nabídl, ale já jsem odmítla.

Nakonec ho propustili. Milý Řek šel svoji čerstvou svobodu oslavit, dal si několik piv a zařval na celou hospodu:

„Já jsem neřekl, že Husák je vůl, ale teď to říkám. Husák je vůl největší.“

Vyhostili ho i s celou jeho rodinou. A já zase lítala a začala jsem všem soudruhům tykat, protože to nečekali. Dívali se na mě jako ne exota, ale já se nedala.

„Proč mě neoslovuješ soudruhu,“ zeptal se předseda OV KSČ.

„Protože jste mi zabili tátu,“ odpověděla jsem a dívala jsem se mu přímo do očí, které můj pohled nevydržely.

Bože, jak já bych zase nějakého politika položila na zem, rozeběhla bych se a kopla ho takovou silou, jakou jsem vydala na toho vypaseného guvernéra, abych někam vůbec patřila.

Samozřejmě, že byl komunismus hnusný a nesvobodný režim. Nyní máme svobodu, nejsem si jista, zda máme demokracii. Pokud ano, tak ji někdo trochu překroutil. A víte, co já vnímám, když se dívám na ty politické obličeje? Mám úplně stejný pocit, jako když jsem se dívala na tribunu, kde stáli komunisté na 1. máje.

Když poslouchám lidi, jak říkají "zlatí komunisté," tak rudnu vzteky, ale pak si vzpomenu na bezdomovce, na exekutory, na to, že tato země má být domovem pro český národ. Nemá to být země, kterou dojí "zlatí kapitalisté" pro EU nebo obráceně potřebují vydojit z EU dotace, které jsou taková podpultovka.

Autor: Katerina Kaltsogianni | úterý 21.5.2019 8:30 | karma článku: 31.25 | přečteno: 1547x

Další články blogera

Katerina Kaltsogianni

Máme dva nebo tři prezidenty?

Vlastně máme tři prezidenty, ale ten, co se jmenuje Zeman, nemůže zřejmě o ničem rozhodovat. Netuší, že místo něho rozhoduje Mynář a Ovčáček, že se do "prezidentské funkce," zvolili sami.. Alespoň je v něčem Česko nejvýraznější.

6.11.2021 v 9:34 | Karma článku: 14.53 | Přečteno: 506 | Diskuse

Katerina Kaltsogianni

Kohoutí hnízdo x Čapí hnízdo

Kohoutí hnízdo sídlí v Bruselu, odkud na nás kokrhají kohouti. Mají tam i slepice, ale určitě se na všechny nedostane. Jsou tam i bílí koně, vzácná rasa, která vypadá jako lidi. Pochopte konečně, proč nechají ptáci žít Čapí hnízdo

15.9.2021 v 7:26 | Karma článku: 12.83 | Přečteno: 486 | Diskuse

Katerina Kaltsogianni

Dyť o těch dluzích nic nevíme

Hádka se odehrála večer na terase, kde jsme se sešli. Přijela jsem utahaná z Larissy, rozčarovaná řeckým chováním. V hlavě mi běžely otázky, zda je to lockdownovou situací nebo povinným očkováním Řeků, kterým tím berou demokracii.

14.9.2021 v 8:02 | Karma článku: 21.35 | Přečteno: 953 | Diskuse

Katerina Kaltsogianni

Pan Okamura nemá mediálního poradce?

Po skoro čtyřech měsících si pouštím zprávy, kde se najednou objeví Okamura, který byl velmi krutý a nelidský k afgánským uprchlíkům. Chtěl se zalíbit? Jedná se o rasistické prohlášení? Pokud ano, tak by měl odejít z politiky.

31.8.2021 v 8:22 | Karma článku: 14.02 | Přečteno: 523 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 23.38 | Přečteno: 385 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 45 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.40 | Přečteno: 295 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.77 | Přečteno: 513 | Diskuse
Počet článků 332 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1558

Jsem žena, která se neustále potýká mezi dvěma světy - mezi řeckým a českým. Neznám slovo "nejde to," když jde o záchranu lidského života. Neznám pocit závist a nenávist.

Mám jednu velkou touhu, kterou v sobě nosím od malička, snad se mi podaří i tuto splnit.

A nic jiného už o sobě psát nebudu, nemá to smysl. Od toho je blog, abyste si udělali názor sami. 

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...