Tedy mohli byste za mnou do Řecka

23. 04. 2019 19:29:37
Jestli je to nutné? No jasně, že je to nutné, dokonce je to akutní. A proč je to akutní? Protože tam jsem to já, tam se směji, tam si plavu, lítám tam v plavkách a užívám si slunce a moře. Jsem tam úplně jiná, tam jsem to já.

Jo, jo, jsem to tam já, i když nastává paradoxní situace a já jsem kritická k řeckým zvykům nebo i k místním lidem, přeci jenom přijíždím se střední Evropy. Je to taková vybíjená, jak tady v ČR, tak i tam v Řecku. Ale o tom psát nechci, to je prostě normální pro každého, kdo žije ve dvou zemích. A je to i dobře.

Jsem tam happy jako turisté, až na to, že i tam na mě čeká práce, ale to zvládám levou zadní, pokud se mi do baráku nedostane nějaký divný člověk. A když už se tam dostane i přes mojí černou knihu nevítaných klientů, tak si ho prostě nevšímám. Copak teď, to už není žádná práce, ale kdysi jsem řešila nepříjemné lidi různým způsobem. Navíc mám od loňska Olivii, fenku, která je bláznivá, úžasná a mně se po ní stýská. Mery mi ji nedala, plakala. Olivie ji vrátila smích po mrtvém synovi.

Jeden doktor prudil neskutečně, všichni z něho byli úplně na hlavu.Ukecala jsem doslova a do písmene jednoho rybáře, nakoupila jsem mu potraviny na dva dny a milý pan doktor si splnil přání, protože chtěl být v noci na moři. Tak jsem mu to přání splnila. Rybář byl dobrý a odplul s ním někam daleko. Vlny udělaly své a doktor se vrátil jak bílá stěna, jakoby všechno opálení zmizelo. Jakmile jsem na něho slyšela výtku z jeho či mého týmu, tak jsem se u něho zastavila a mile jsem se zeptala, jestli zase pojede na moře. A byl klid.

Druzí dva namachrovaní zbohatlíci vytasili dvě harpuny, ponořili se do moře a za chvíli si stěžovali, že tam nejsou žádné ryby. Rychle jsem poslala jednoho sporťáka, koupil takové červené rybičky "barbounia" a sporťák si je dal za plavky. Půjčil si harpunu a rybičky tam nabodal. Vyplul vítězně s harpunou a se třeba rybičkama, které byly napíchnuty v řadě za sebou, jako by čekaly na to, aby je někdo picnul harpunou.

"No jo, pánové, musíte pod tou vodou mluvit, ono to rezonuje a ryby jdou na tu harpunu samy, vidíte?"

Tak oni zase vlítli do moře a mluvili, sem tam se vynořili, aby se nadýchli, skoro se utopili. Bylo to tam úžasné. Také bych věděla o pár lidech, kterým bych doporučila mluvit pod vodou, ale věděla bych o některých, které bych tam ráda viděla, se kterými bych seděla na břehu, pila fredo kapučíno a večer jedla rybičky se salátem.

Jenomže já dnes tvrdila, že nebudu psát, že jo? No vidíte, psaní patří mezi umělecké činnosti, když se chce psát, tak ať se zboří třeba celý svět, my sedáme - my, co píšeme - a tvoříme.

Tak tuhle krásu nebudu dnes popisovat, jsou věci, které se popsat nedají, ale dají se vstřebat, vidět, užít si jich. A možná i namalovat.

A hlavně se těším na Olí, jak já se na ni těším, to také nemohu popsat.

Autor: Katerina Kaltsogianni | úterý 23.4.2019 19:29 | karma článku: 19.07 | přečteno: 588x

Další články blogera

Katerina Kaltsogianni

Jsem skvělá. Co skvělá? Jsem nejlepší!

Vy stále nevíte, co je to Řekyně? Já to také dlouho nevěděla, až dnes jsem si uvědomila, že to už konečně o sobě napíšu. Nemůžu za to, že jsem tak moc dobrá. Houby dobrá, jsem prostě skvělá. Jsem charismatická a skromná. Až tak!

24.5.2019 v 19:06 | Karma článku: 22.90 | Přečteno: 963 | Diskuse

Katerina Kaltsogianni

Budu žít tam, kde mají ženy klitoris

Není kam utéct, celý svět je v nějakých problémech, ale přeci jenom máme na výběr. Tedy já mám na výběr. USA už jsem odmítla, leč přehodnotím svůj postoj. Rozhodla jsem se, že budu žít a jezdit tam, kde mají ženy klitoris.

23.5.2019 v 16:32 | Karma článku: 30.36 | Přečteno: 1930 | Diskuse

Katerina Kaltsogianni

Zlatí komunisté, aneb Jak já bych si kopla

Komunistický režim jsem naprosto nesnášela. Měla jsem strašný odpor ke všem soudruhům a k celému tomu šílenému systému. Neměla jsem žádnou příslušnost, nikam jsem nepatřila, dokud jsem jednoho politika nenakopla. To byl výkon.

21.5.2019 v 8:30 | Karma článku: 31.09 | Přečteno: 1483 | Diskuse

Katerina Kaltsogianni

Potencionálním vrahům předhodíme oběť?

Tento článek věnuji i blogerkám a blogerům, protože ohlasy pod mým článkem o problematice "pedofilie" měl ochránit děti. Tento vzkaz spustil řádění několika přispěvatelů, kteří nemají koule na to, aby sami psali články, srabi.

19.5.2019 v 20:19 | Karma článku: 20.27 | Přečteno: 879 |

Další články z rubriky Ostatní

Jan Pavlík

Čaulidi

Něco jsem o bytostech zvaných napůl psím a napůl člověčím jménem zaslechl, ale nikdy jsem stvoření toho jména nepotkal, proto jsem také nevěřil, že existují.

25.5.2019 v 14:07 | Karma článku: 10.89 | Přečteno: 210 | Diskuse

Klára Tůmová

Tady je kočka!

Zdá se, že jsem od kradení koček postoupila k tomu, že se můj mňoukavý spolubydlící rozhodl po vzoru kocoura Olího emigrovat někam do neznáma.

25.5.2019 v 13:23 | Karma článku: 7.02 | Přečteno: 151 | Diskuse

Michal Pohanka

Óda na tílko blogera Josefa Nožičky

Bloumám po ulicích s fotkou Josefa a otravuji chodce, zda nevědí, kde by se dalo tílko pořídit. Marně. I důchodci, pamatující ještě první Spartakiádu, bezradně kroutí hlavami. Obracel jsem se na Poštu pro tebe i Honzu Musila.

25.5.2019 v 10:21 | Karma článku: 26.61 | Přečteno: 816 | Diskuse

Helena Vlachová

Zoufalý stav školství

Agresivita žáků, agresivita rodičů, organizovaná lenost, nesmyslné projekty, skleníkové prostředí, inkluze. Tak by se dal charakterizovat stav vzdělávání u nás.

25.5.2019 v 6:34 | Karma článku: 34.34 | Přečteno: 800 | Diskuse

Marketa Kadhi

Telefonát - aneb jen se tak vypsat z pocitů

Zazvonil mi telefon, číslo bez identifikace volajícího. Ten hovor jsem přijala. Pán se představil jménem, hodností a že je z policie jistého města. Omlouval se, že sám neví, komu volá. Byl zdvořilý a určitě to nebylo jednoduché.

24.5.2019 v 22:11 | Karma článku: 28.39 | Přečteno: 762 | Diskuse
Počet článků 128 Celková karma 25.81 Průměrná čtenost 1401

Jsem žena, která se neustále potýká mezi dvěma světy - mezi řeckým a českým. Neznám slovo "nejde to," když jde o záchranu lidského života. Neznám pocit závist a nenávist.

Mám jednu velkou touhu, kterou v sobě nosím od malička, snad se mi podaří i tuto splnit.

A nic jiného už o sobě psát nebudu, nemá to smysl. Od toho je blog, abyste si udělali názor sami. 

Najdete na iDNES.cz