Gumy, gumy, gumičky a nebudou prcičky

16. 04. 2019 17:51:04
To je hrozně zvláštní. Všechny Řekyně spí v kalhotkách a v zimě v pyžamu. Já bych tedy na sobě nemohla mít ani kalhotky, ani pyžamo, můžu nosit dlouhá trika nebo bavlněné noční košile, ale gumičky na těle prostě nesnáším.

Už nevím, kdy a proč a jak se roznesla pravdivá zpráva, že nenosím kalhotky v noci. Pak jednou zafoukal vítr a někdo viděl, že je nenosím ani ve dne, takže jsem mnohokrát odpovídala, jak můžu spát bez kalhotek a vůbec, jak můžu chodit naostro i ve dne? No vidíte, taková jakoby maličkost. Myslím si, že tady žádná žena, pokud to není nutné, nespí v kalhotkách. Nebo se mýlím?

První den v novém bytě v Larisse jsem myslela, že z toho čtvrtého poschodí vyskočím. Jenomže to bych skočila na verandu, kde řádily dvě řecké děti. Jak jsem mohla udělat takovou chybu? Že prý mám IQ? To tedy není pravda! Leda tak, že jsem měla při budování IQ tykve, fakt že ano. Moje ložnice v novém bytě byla nad hlavní verandou, kde jezdily děti na koloběžkách. Ale to nic nebylo, dokud nepřišel večer.

Přesně o půlnoci jsem si lehla, vzala jsem si knížku a měla jsem radost, že žádné děti nebudou ječet. A ouha, děti neječely, ale ta ženská, ta jejich matka, a ty vášnivé vzdechy a výkřiky toho otce ze spodního bytu pode mnou. Podívala jsem se, jak dlouho jim to bude trvat, kdy budu mít nárok usnout. Vzdychali vášnivě docela dlouho.

Jak jsem mohla být tak blbá? Chtěla jsem v posledním poschodí byt, abych neposlouchala hlučné Řeky. Vůbec jsem si nevšimla, že moje ložnice je nad velkou verandou, kde řádily malé děti. Sešla jsem dolů a při kávě jsem se skoro rozbrečela, že jsem se přestěhovala do nového bytu, úmyslně do posledního poschodí, protože ve starém bytě nade mnou bydlela šílená ženská, která se stále s někým hádala. Dívala jsem se, odkud ty slastné výkřiky mohly v noci vycházet. Podívala jsem se ke krbu, kde byla položená deka.

„Tady jste včera to.....,jo?“ zeptala jsem se sympatické ženy a přitom jsem tím směrem měla natažený prst.

„No jo, to bylo super,“ odpověděla nová sousedka Mery a bylo na ní vidět, že miluje život, tudíž i ten sex.

Krb byl umístěn těsně pod mojí postelí. Ach jo, tak to se mi nechtělo jí kazit život, řekla jsem si, že jí nic nevyčtu, když už ty děti byla ochotná schovat třeba do sklepa, jen aby si s manželem užívali erotiky. Byla fakt hodně sympatická. Někdy jí to možná řeknu, byla jsem ráda, že mám vyřešený povinný polední klid v Řecku, že tam její děti nebudou lítat a ječet. Rozloučila jsem se a s klidem v duši, že si počkám, kdy to u nich začne u toho krbu, jsem odcházela do obýváku, měla jsem to zmáknuté. Jakmile začali temperamentní manželé se svými hrátkami, podívala jsem se na hodinky a vrátila jsem se zpět do ložnice.

Jednou jsem chtěla spát trochu dřív, protože jsem ráno jela na Olymp na lyže. Je to tom nádherné, jedete kolem hory, díváte se na skalnaté jezero a na moře zároveň. Lyžování na Olympu je pohádkové, navíc Řekové pluží, tak jsem tam vypadala docela jako závodnice. Celá natěšená jsem si lehla, ovšem nešlo to, nemohla jsem usnout. Z dolního bytu se ozýval strašný rámus. Byla jsem líná sejít, tak jim volám, co se tam děje?

„Koukej přijít, máme pyžamové party,“ řekla Mery a všichni křičeli, ať jdu dolů.

Nesnáším pyžama, takže jsem dolů přišla v noční košili. A všechny ženy měly pyžama.

„Proč nosíte i kalhotky v noci? A ještě pyžamo, to je šílené. To ty gumičky z těch kalhotek a ještě z toho pyžama se dotýkají hlavního bodu u pupku a ten je důležitý na to, abyste měly chuť na sex,“ řekla jsem s naprostou vážností a všichni muži se podívali téměř s odporem na jejich ženy.

„Katerino, kecáš, to jako doopravdy?“ ptal se jeden lékař, který bydlel také v tom novém domě.

„No jasně, já bych tedy v kalhotkách neusnula,“ řekla jsem a poodrhnula jsem noční košili, aby všichni viděli, že jsem naostro. Prostě jsem jim ukázala kus zadku, tehdy zadečku, protože jsem byla štíhlá.

Nicméně ráno jsem odjela na lyže a byl právě Masopust. Zůstali jsme tedy všichni v krásné kamenné restauraci, kde se rožnila kůzlata. Byla jsem za plavkyni, takže nic moc oblečená a tančila jsem na stole břišní tance v upnutých plavkách a v lyžákách. Nádherná zábava trvala do tří do rána a já se vydala zpět do Larissy.

Kolem odpoledne jsem začala cítit, že mě asi chytne kolika. Uvařila jsem si čaj a hledala jsem polohu, ze které se už nehnu. Ale kolika je děsná mrcha a udeřila takovou silou, že jsem chytla telefon a volám souseda - lékaře, který bydlel o dvě poschodí níže. Ten zavolal celou pyžamovou partu z baráku, tj. 6 rodin, že mám koliku. Sotva jsem došla ke dveřím, kde stáli všichni obyvatelé domu a začala jsem se válet zemi v noční košili, načež jsem se snažila i při té bolesti zakrýt holý zadek. Nemohla jsem dojít ani k výtahu, ale na konci ubytovacího komplexu byla nefrologická klinika. Chlapi mě chytli za lokty, chvíli mě nadnášeli, pokud jsem se jim nevykroutila z té ukrutné bolesti.

Nedokázala jsem si lehnout. Přišel takový pěkný mladý doktor a držel injekci v ruce. Nadzvedla jsem košili a zase ten holý zadek.

„Kolego, ona je z Čech, tak jí musíš omluvit, ona nenosí kalhotky,“ říkal soused – lékař - a ostatní přikyvovali, jako, že i on to tedy musí pochopit, ten doktor s tou injekcí.

„A že jste viděl hodně holých zadků?“ snažila jsem se ovlivnit doktora, který stále držel tu injekci.

Píchnul mi ji, štípala, ale bolesti ani po půl hodině nepřestaly, tak mě sousedé vezli do fakultní nemocnice. A zase ten stejný trapas, že nenosím kalhotky, že jsem z ciziny. Styděli se za mě.

Moje kolika trvala dvanáct hodin. Jsem hodně štítlivá, ale myslím si, že ten den jsem jim na emergency a na pokoji vylízala podlahu, po které jsem se bolestmi válela. V Řecku jen tak nepíchnou druhou injekci, nepokládají to za správné, musí přejít alespoň pět hodin. Kapačku mi museli vyndat, protože jsem se kroutila na té zemi, což bylo složité, aby do mě něco nakapalo.

Takže moje gumy, gumy, gumičky a moje legrácky o tom, že se jejich gumičky zarazí do bodu, který vyvolává orgasmus, byla samozřejmě sranda, ale ti muži to vzali vážně. Takže už už to nikdy neřeknu, i když jsem lyžovala na hoře, kde se bohové scházeli, i když se to hezky rýmuje, protože prostě Řekyně budou spát pořád s těmi gumičkami.

„Gumy, gumy, gumičky a nebudou prcičky.“

Autor: Katerina Kaltsogianni | úterý 16.4.2019 17:51 | karma článku: 21.14 | přečteno: 1202x

Další články blogera

Katerina Kaltsogianni

Jsem skvělá. Co skvělá? Jsem nejlepší!

Vy stále nevíte, co je to Řekyně? Já to také dlouho nevěděla, až dnes jsem si uvědomila, že to už konečně o sobě napíšu. Nemůžu za to, že jsem tak moc dobrá. Houby dobrá, jsem prostě skvělá. Jsem charismatická a skromná. Až tak!

24.5.2019 v 19:06 | Karma článku: 22.90 | Přečteno: 963 | Diskuse

Katerina Kaltsogianni

Budu žít tam, kde mají ženy klitoris

Není kam utéct, celý svět je v nějakých problémech, ale přeci jenom máme na výběr. Tedy já mám na výběr. USA už jsem odmítla, leč přehodnotím svůj postoj. Rozhodla jsem se, že budu žít a jezdit tam, kde mají ženy klitoris.

23.5.2019 v 16:32 | Karma článku: 30.36 | Přečteno: 1930 | Diskuse

Katerina Kaltsogianni

Zlatí komunisté, aneb Jak já bych si kopla

Komunistický režim jsem naprosto nesnášela. Měla jsem strašný odpor ke všem soudruhům a k celému tomu šílenému systému. Neměla jsem žádnou příslušnost, nikam jsem nepatřila, dokud jsem jednoho politika nenakopla. To byl výkon.

21.5.2019 v 8:30 | Karma článku: 31.09 | Přečteno: 1483 | Diskuse

Katerina Kaltsogianni

Potencionálním vrahům předhodíme oběť?

Tento článek věnuji i blogerkám a blogerům, protože ohlasy pod mým článkem o problematice "pedofilie" měl ochránit děti. Tento vzkaz spustil řádění několika přispěvatelů, kteří nemají koule na to, aby sami psali články, srabi.

19.5.2019 v 20:19 | Karma článku: 20.27 | Přečteno: 879 |

Další články z rubriky Ostatní

Jan Pavlík

Čaulidi

Něco jsem o bytostech zvaných napůl psím a napůl člověčím jménem zaslechl, ale nikdy jsem stvoření toho jména nepotkal, proto jsem také nevěřil, že existují.

25.5.2019 v 14:07 | Karma článku: 10.89 | Přečteno: 210 | Diskuse

Klára Tůmová

Tady je kočka!

Zdá se, že jsem od kradení koček postoupila k tomu, že se můj mňoukavý spolubydlící rozhodl po vzoru kocoura Olího emigrovat někam do neznáma.

25.5.2019 v 13:23 | Karma článku: 7.02 | Přečteno: 151 | Diskuse

Michal Pohanka

Óda na tílko blogera Josefa Nožičky

Bloumám po ulicích s fotkou Josefa a otravuji chodce, zda nevědí, kde by se dalo tílko pořídit. Marně. I důchodci, pamatující ještě první Spartakiádu, bezradně kroutí hlavami. Obracel jsem se na Poštu pro tebe i Honzu Musila.

25.5.2019 v 10:21 | Karma článku: 26.61 | Přečteno: 816 | Diskuse

Helena Vlachová

Zoufalý stav školství

Agresivita žáků, agresivita rodičů, organizovaná lenost, nesmyslné projekty, skleníkové prostředí, inkluze. Tak by se dal charakterizovat stav vzdělávání u nás.

25.5.2019 v 6:34 | Karma článku: 34.34 | Přečteno: 800 | Diskuse

Marketa Kadhi

Telefonát - aneb jen se tak vypsat z pocitů

Zazvonil mi telefon, číslo bez identifikace volajícího. Ten hovor jsem přijala. Pán se představil jménem, hodností a že je z policie jistého města. Omlouval se, že sám neví, komu volá. Byl zdvořilý a určitě to nebylo jednoduché.

24.5.2019 v 22:11 | Karma článku: 28.39 | Přečteno: 762 | Diskuse
Počet článků 128 Celková karma 25.81 Průměrná čtenost 1401

Jsem žena, která se neustále potýká mezi dvěma světy - mezi řeckým a českým. Neznám slovo "nejde to," když jde o záchranu lidského života. Neznám pocit závist a nenávist.

Mám jednu velkou touhu, kterou v sobě nosím od malička, snad se mi podaří i tuto splnit.

A nic jiného už o sobě psát nebudu, nemá to smysl. Od toho je blog, abyste si udělali názor sami. 

Najdete na iDNES.cz