Nejsem homofobní, ale bojím se

14. 03. 2019 11:25:06
Jestli mám nebo nemám ráda homosexuály a lesbičky není vůbec důležité. Zamýšlím se nad tím, kam až tato celkově zkažená společnost dojde? Jestli jednou nebudeme ze zákona povinni podávat jehly i s pervitenem narkomanům?

Můj článek se nedotýká problematiky homosexuality, aby tuto odsoudil, ale aby upozornil na to, že se osvědčené metody zanedbávají a svět se řítí do nějaké temnoty. Někdy a někde to musí přestat. Pozornost všech se soustředí na problematiku, která se odchyluje od rodinného modelu. Stát zapomněl na lidi, kteří by rádi žili v ucelených rodinách. Nemá na to čas?

Napsala jsem, že v antickém Řecku byl pohlavní styk muže s jinochem naprosto normální záležitostí, dokonce společenskou nutností.

Rovněž jsem napsala, že homosexualita byla v Řecku donedávna věc naprosto nepřijatelná. Kryla se všemi možnými způsoby, aby se jejich orientace nepoznala. Kromě uměleckých kruhů, kde vládnou transsexuálové a homosexuálové, kteří se zdatně medializovali, se o homosexualitě v Řecku téměř nesmělo ani mluvit. Nyní naopak všechna tato tabu témata vyplouvají na povrch a já se nestačím divit řecké otevřenosti. To jsem ani tady v takové míře opravdu nikdy nezažila a neviděla. I přesto na menších městech nebo na venkově se o homosexualitě vůbec nemluví. Je to stále tabu téma.

Pokud si dáte na youtube dokument o homosexualitě, tak uvidíte mnoho chlapců od 15 let a výše, jak se seskupují v komunitách. Otevřeně o svojí orientaci mluví. Dnes jsem tedy pozorně sledovala ty kluky a mladé muže, kteří svoji orientaci přiznávají rodině, známým a jsou ochotni mluvit do kamery. A kde je nějaké seskupení heterosexuálních kluků a holek? Žádné jsem nenašla, zřejmě tedy normálnost není normální.

Ve svém profesním životě jsem se setkala jak s homosexuály, tak i s lesbičkami, ale i s narkomany a alkoholiky. A dokonce jsem je zaměstnávala. Strávila jsem s nimi mnoho hodin, mnoho večerů, kdy jsem poslouchala jejich příběhy. Několika narkomanům jsem pomohla, ale byly to pro mě kruté zkušenosti. Bylo mi líto krásných homosexuálně orientovaných kluků, kteří to zkoušeli na obě strany. Ale i po všech snahách to byli vždy gayové. Někdy to byly dost prekérní situace, protože především mužská část homosexuálně orientovaných osob byla o tom, že to byli skutečně krásní muži. Jejich příjezdem do řecké Veliky ožila značná část ženského pohlaví, ale oni byli féroví a hned na úvod sdělili, že mají dámy smůlu. Jeden z nich byl a je stále mým výborným kamarádem. Nechová se divně, vypadá nádherně. Byl to on, který mě uvedl do světa homosexuality se všemi jejími problémy i důsledky.

Ovšem setkala jsem se i s hysterickými homosexuály a brutálními lesbičkami. Sorry, ale mně styk muže s mužem neladí, tak jako mi neladí dvě mužatky vedle sebe. Nevím, jestli byla vždy homosexualita v tak vysoké míře jako dosud, ale nyní je to docela problém. Ať přijdu v Praze do obchodu, kavárny, restaurace, tak mě obsluhují většinou homosexuálové. Nevadí mi, ráda si s nimi povídám, dokud se neznačnou chovat jako bláznivé a uječené ženské a nezačnou mrskat ručičkami jako slečinky. Jsem žena, tak se chci dívat na muže. Co je na tom tak nepochopitelného?

Na druhou stranu se dívám na lesby, které vypadají jako potetovaní vězni, mají mužskou mluvu a mužské oblečení. Prostě to nejsou už ženy, sorry, ale toto chování je mi také odporné díky pořadu „Výměna manželek,“ kdy se mění lesbické páry s heterosexuálními, aniž by se hledělo na děti, které se tohoto show účastní. Samozřejmě, že mi to vadí, je mi těch popletených dětí líto. Podle mě by měla platit určitá pravidla, aby se děti více nepoškozovaly už tak zkaženou společností.

Vzhledem k tomu, že kdysi tabu témata se nyní propagují až nesmyslně na rozdíl od normálního a tradičního modelu rodiny, myslím si, že mnozí rodiče se mnou budou souhlasit, že se obávají o svoje děti, jak budou sexuálně orientované? A to nezmiňuji drogové nebezpečí, které na ty děti číhá na každém rohu.

Možná nešikovně, ale apeluji na to, že se rodinný model naprosto přehlíží. Nikdo se nestará o to, aby byl tradiční rodinný model funkční. Společnost ujela a rodina je téměř ostudný výraz. A o tom já píšu, o tom, jak se zaměňují hodnoty, které jsou důležité. Píšu o tom, že mnozí lidé by vyrůstali normálně, bez všech těch jejich psychických zátěží, které je přivedli na cestu, která rozhodně není ani pro ně samotné jednoduchá, aniž by byli homosexuální. Znám mnoho heterosexuálních párů, které plodí děti, ale nevezmou se, protože to je také dnes normální. Pro ně ano, ale co ty děti? Mohla bych takto pokračovat do nekonečna.

Bojím se, jaký výraz se jednou najde pro ty, co odsuzují alkoholiky a narkomany. Budeme se bát, abychom je neodsuzovali? Budeme podávat jehlu narkomanům, aby si píchli pervitin? Prostě se toho všeho bojím, protože to k výše uvedené problematice také trochu patří. Mnoho lidí, kteří bojují nejen se svojí orientací, ale i alkoholismem a drogami vyrostlo v neúplných rodinách, i když drogová problematika se dnes týká všech sociálních skupin. Tak co říkáte?

Prostě jsme trochu všichni ujeli a najednou nám tady roste další problém – gender – bezpohlavní stvoření – ani ON, ani ONA, dokonce ani TO. A to si vážně myslíte, že takto vytvořená společnost se může rozvíjet a množit?

A tak se ptám, až bude jehla v žíle s nataženým pervitinem normální záležitost, bude se vám to líbit?

P. S.

A poslední dotaz. Myslíte si, že přehlížet rodinu je vážně ta správná cesta?

Autor: Katerina Kaltsogianni | čtvrtek 14.3.2019 11:25 | karma článku: 38.27 | přečteno: 1906x

Další články blogera

Katerina Kaltsogianni

Za drogy prezidentkou, za řidiče ignorace

Obrací se mi žaludek z toho, co tady čtu. Pavel Opl se zastává řidiče Jiřího Sagana, který je neprávem vězněn ve Francii. Kdyby možná pašoval drogy, tak je doma a možná by byl i slavný. Kde se v těch lidech bere ta zloba?

23.3.2019 v 0:28 | Karma článku: 41.79 | Přečteno: 3312 | Diskuse

Katerina Kaltsogianni

Kvůli vám mám na sobě EKG

Jasně, že ho mám kvůli vám, kvůli lidem, kteří mě štvou, někteří mě neštvou, ale prostě ho mám a vy buďte moc rádi, že jsem tak obětavá a studuji, co s námi dělá psaní, placení, rozčilování, tančení a spasitelský syndrom.

22.3.2019 v 12:49 | Karma článku: 17.01 | Přečteno: 492 | Diskuse

Katerina Kaltsogianni

Jdu domluvit Erietě, aby nebyla tak pitomá

Navazuji na včerejší ukázku a vůbec nevím, jestli se mám smát nebo brečet, že si mě lidé ztotožňují s mojí literární hrdinkou Erietou. To by ještě šlo, ale oni si myslí, že ty erotické výkony provádím já. Ukážu jí ty příspěvky.

21.3.2019 v 20:32 | Karma článku: 14.89 | Přečteno: 563 | Diskuse

Katerina Kaltsogianni

Udělal jsi mi to jenom jednou, čtyřikrát jsem řvala zoufalstvím!

Frajer si sedl na kraj postele. „Jsem dobrý, co? Udělal jsem ti to pětkrát!“ řekl a mně se chtělo omdlít. Hodinu a půl tedy trpět v posteli je fakt náročný výkon. Asi proto nezařazují sex na různá sportovní klání. Škoda,

20.3.2019 v 17:29 | Karma článku: 31.90 | Přečteno: 5106 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Beata Krusic

Hymna - jako ozvěna srdce

Státní hymny - byly, jsou a budou písněmi snad ze všech nejkrásnějšími. Vypovídají o povaze, síle, touze jednotlivých národů a dávají možnost probouzet v člověku lásku i pochopení nejen pro svou rodnou zemi, ale pro celý svět.

23.3.2019 v 22:36 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 99 | Diskuse

Vilém Ravek

V pasti

Nemanželský sex měl pro něho vždycky příchuť dobrodružství, ale skončit v cizí manželské posteli, to byl teprve ten pravý adrenalin.

23.3.2019 v 17:36 | Karma článku: 10.27 | Přečteno: 296 | Diskuse

František Skopal

Všem znechuceným Slovákům po prvním kole volby prezidenta: Jděte volit!

Vážení rozčarovaní voliči, kteří jste zklamaní z toho, že si slovenský lid nezvolil toho nejlepšího prezidenta, jaký se nacházel mezi prezidentskými kandidáty. Nelámejte hůl nad svým národem a jděte volit!

23.3.2019 v 14:38 | Karma článku: 12.94 | Přečteno: 375 | Diskuse

Karel Ábelovský

O nejmenované "revoluci", co nám prý požírá děti

... jaká to je revoluce, to se ovšem nedozvíte. Stejně jako jsem se to nedozvěděl já. Ovšem nepochopení, neznalost, vlastně vůbec nic a vůbec nikomu nebrání, vylít zde slovy "klasika" kýbl hnoje, svých vlastních slovních polucí.

23.3.2019 v 13:11 | Karma článku: 10.51 | Přečteno: 401 | Diskuse

Olga Pavlíková

Brexit je taková současná babylonská věž

Malý příklad babylonu: Václav Hořejší, páteční Lidovky, „Šaríja v zemích bílého muže?“, citace: „...hlas lidu, který zněl ústy jednoho myslivce (jinak slušného člověka a praktikujícího katolíka) doslova takto: všechny je postřílet“

23.3.2019 v 12:49 | Karma článku: 12.01 | Přečteno: 264 | Diskuse
Počet článků 80 Celková karma 26.91 Průměrná čtenost 1348

Jsem žena, která se neustále potýká mezi dvěma světy - mezi řeckým a českým. Neznám slovo "nejde to," když jde o záchranu lidského života. Neznám pocit závist a nenávist.

Dokončila jsem erotickou knihu, kterou oprašuji a zkrášluji jako erotiku samu. Nedivte se tudíž, když se tu objeví něco o lásce a jejich různých podobách.

Najdete na iDNES.cz