Nebuďte vlezlí, toho si nikdo neváží

10. 02. 2019 11:54:14
Tuto moji úvahu píši na základě skutečných vzpomínek na Václava Klause, který nesnášel přikyvovače. Také se říkalo, že se obklopuje slabšími jedinci, aby vyniknul. A také se říkalo, že nemá rád silné jedince. To nebyla pravda.

Vážně jsem se zařekla, že nebudu psát nic o politice. Jeden prostý důvod je i tom, že není co psát, protože celosvětová situace je v tak zoufalém stavu, že ani jedná hypotéza, analýza, názor nebo či absolutní oddání se politice, že lze něco změnit, je v současné době pouze jen a jen SEN.

Václav Klaus je bezesporu velmi vzdělaný člověk, který má i skvělou rétoriku a měl vynikající paměť. Měl dar, že uměl otevřít knihu tam, kde potřeboval. Díky tomu byl i vždy dost fundovaný a připraven k jakékoliv diskuzi. Nemusela se týkat politiky, mohla se dotknout všeho od umění až po historii, ale i po znalost gurmánství a vín. Jako politik? Je to jedno, ne?

Pamatuji si přesně, když jsem s ním a s Livií strávila mnoho večeří a večerů, na jednoho jeho ministra, nebudu ho jmenovat, který jenom přikyvoval. I kdyby V. K. tvrdil, že stromečky v lese jsou růžové, tak jeho ministr, kterého znal již od studentských let, by přikývl, že ano, že přímo růžově září. Přitom ten nejmenovaný byl také velmi vzdělaný, ale jeho vlezlost byla V. Klausovi protivná. Bavilo mě tyto situace pozorovat. Na jedné večeři jsem zase perlila.

„Dáte mi trochu těch lišek?“ zeptal se mě tehdejší ministr.

„Nedám, přežral jste se v životě dost,“ odpověděla jsem s úsměvem a V. K. se bavil neskutečným způsobem, když se podíval na ministra, jehož tváře nevkusně hořely rudou barvou, byť byl z ODS.

Co tím chci říct? Je to velmi jednoduché. Žádný z vysoce postavených politiků nemá rád vedle sebe silnějšího jedince. Ten je pro ně nebezpečný, když jde o ohrožení jejich pozice, ale zároveň i o ohrožení jejich geniality. Každý z těchto vládnoucích osobností má i svůj způsob, jak zůstat na výsluní sám a za sebe a to za každou cenu, přestože k tomu opalování na politickém slunci potřebuje bezesporu velký tým lidí. Ale i ti nejbrutálnější, co lezou na politické slunce bez faktoru a bez brýlí, respektují lidi, kteří si stojí za svým vlastním názorem. Takže první chybou je to, že se mnozí snaží vlézt i malým otvorem do střev každému politikovi.

Andrej Babiš je Slovák, má prudší slovenské geny, takže se s ničím a s nikým moc nepáře, jak tak pozoruji, ale můj pohled není zcela objektivní, protože se na zprávy přestávám dívat. Nebaví mě vnímat ty nudné konce. Vím, jaké budou. Zatím jsem se nespletla. Současný premiér neváhá od sebe odkopnout každého, koho přemluvil do funkce či do členství v hnutí ANO, koho jmenoval ministrem, pokud nejsou poslušní. Je to jednoduché, odkopne a vyhodí všechny, pokud nerespektují jeho zvláštní firemní kulturu, která se vůbec do politiky nehodí, protože každá strana má zase svoje „firemní kultury,“ kterým se říká „vize a prohlášení.“ Často si vzpomenu na kolegu, jak mi říkával, že od Brna dolů je to už Balkán. A musím se usmát, že je to tedy někdy fakt divočina

Miloš Zeman je trochu výjimka. Nechápu v jeho blízkosti českého obchodníka nebo jak ho nazvat, který po sobě zanechal miliardové dluhy nejen v ČSA, ale nějak zapadla informace o těch miliardách, které se dluží Číně. Nebo jsem to nesledovala, sorry, pokud byly zaplaceny. Miloš Zeman kašle na to, co lidé říkají o Ovčáčkovi. Nepustí ho, nereaguje, protože Jiří Ovčáček je opravdu oddaný jako ovečka. A to je mi na Milošovi Zemanovi sympatické. Prostě se chová k Jiřímu jako otec. Co naopak naprosto nechápu u současného prezidenta, tak to jsou hovory se Soukupem, kdy trpělivě odpovídá komu??? A pak ještě nechápu to, že neví, že ho řídí jeden člověk, který je kontroverzní až na půdu. Nebo ví?

Kdysi mi Václav Klaus ve funkci prezidenta, řekl, že Miloš Zeman je podle něho o dvě třídy výš, nežli ostatní politici. Vážil si jeho inteligence a bystrosti, ale to už je dávno. Jenomže mi to zůstalo v paměti, protože V. K. jen tak někoho nepochválil, jen tak si někoho nevážil. Snad ho potkám a rovnou se zeptám, zda je stále M. Z. o ty dvě třídy výš nebo jestli už propadl někam do sklepa? Prvním předpokladem, abych položila tuto otázku V. K. je fakt, zda se s ním budu chtít bavit po tom, kdy jsem mu prudce vyjádřila názor, co je funkce prezidenta.

A o tom to je, jak mi se k těmto lidem budeme stavět, jestli budeme jako srabové nebo jako ti, co jim prostě už nažrat nedáme ani skvělé lišky, nedáme jim ani buřta, ale nevezmeme si od nich ani koblihu a už vůbec ne nezdravý guláš, který může způsobit pálení žáhy, protože nic není z jejich vlastní práce. Na ty dobroty i na ty jíšky k těm omáčkám si oni ty peníze nevydělali, abys nás krmili. Prostě všichni jmenovaní i nejmenovaní mají svoje démony a hlavně mají svoje sponzory.

Ať je to jak chce, tak i na sebe hážu sebekrtiku, protože psát o těchto lidech se prostě objektivně nedá a cítím, že to nemá žádný smysl.

P. S.

Je to fakt jednoduché. Moc + židle je tím největším afrodiazikem, které působí nejen na ženy. Takže stačí kopnout do židle a je to.

Autor: Katerina Kaltsogianni | neděle 10.2.2019 11:54 | karma článku: 19.58 | přečteno: 703x

Další články blogera

Katerina Kaltsogianni

Kohout

Měla jsem jako dítě tři vážné momenty, které mě skutečně ovlivnily do mojí dnešní podoby. Nemyslím si, že jsem někdy něco tak silného zažila, co se do mě tak vrylo, co mi zformovalo moji povahu. Kohout byl velmi silným zážitkem.

19.2.2019 v 17:28 | Karma článku: 23.43 | Přečteno: 490 | Diskuse

Katerina Kaltsogianni

Nekecej!

No jo, dnes se zařadím tady mezi ty, co do blogu píší články, stále kritizují či analyzují politické události, které jsou tak stabilně blbé a hloupé, že je škoda bušit jenom do klávesnice. Chtělo by to něco jiného.

19.2.2019 v 7:42 | Karma článku: 17.13 | Přečteno: 426 | Diskuse

Katerina Kaltsogianni

"Neříkej nic nahlas, ďábel to slyší"

Když jsem poprvé přijela do Veliky a rozhlédla jsem se po pláži, netušila jsem, že stojím na nejdelší pláži Řecka. Podívala jsem se do dálky, kde moře kopírovalo zeměkouli. Dívala jsem se na mírný oblouk spojený s nebem.

18.2.2019 v 9:23 | Karma článku: 25.68 | Přečteno: 687 | Diskuse

Katerina Kaltsogianni

Zakládám hnutí "NE" a budu předsedkyní

Proč ne? Ani můj původ není český, jsem Řekyně, umím o dost lépe česky nežli Andrej Babiš a nechodím hnutá na jednu stranu s plnou taškou lejster, protože používám laptop. Prostě jsem modernější.

17.2.2019 v 17:59 | Karma článku: 30.86 | Přečteno: 971 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Pavel Hewlit

Věř, a víra Tvá tě uvěří – i když fakt nevěříte (a přejete si)

Řeknu to na rovinu, nejsem věřící člověk, věřící v Boha. Mám proti němu výhrady. Sem tam mi něco v Bibli neštymuje a všemocnou bytost si představuju jinak - jako bytost, co může všechno, a ne že nás v tom všechny nechá plácat.

19.2.2019 v 20:09 | Karma článku: 11.29 | Přečteno: 263 | Diskuse

Katerina Kaltsogianni

Kohout

Měla jsem jako dítě tři vážné momenty, které mě skutečně ovlivnily do mojí dnešní podoby. Nemyslím si, že jsem někdy něco tak silného zažila, co se do mě tak vrylo, co mi zformovalo moji povahu. Kohout byl velmi silným zážitkem.

19.2.2019 v 17:28 | Karma článku: 23.43 | Přečteno: 488 | Diskuse

Jiří Turner

Kdo nemá rád Lucii Vondráčkovou, ať se někam podepíše.

Já jí rád nemám, stejně jako nemám rád celou tu jejich famílii. Její tetu úplně nesnáším, to kvůli Kubišové, a její tatík mě žere taky, protože jako předseda svazu autorů a interpretů z nás tahá ty tantiemy. Ale Plekyho miluji.

19.2.2019 v 15:49 | Karma článku: 32.26 | Přečteno: 3054 | Diskuse

Mária Tvrdoňová

Bol Ježiš východným Guruom?

Keby ste nikdy nepočuli o tom, či máme nejaké dôkazy Ježišovho pobytu v Indii, pokiaľ poznáte evanjeliá a ich historický kontext, zo samotných Ježišových slov je jasné, že nebol ovplyvnený východnými náboženstvami.

19.2.2019 v 15:41 | Karma článku: 5.61 | Přečteno: 114 | Diskuse

Ladislav Jakl

Brexit: Tvrdý? Chaotický? Divoký? Čistý!

Opustíš-li mne, nezahynu, opustíš-li mne, zahyneš. To spolu s Viktorem Dykem vzkazuje Brusel všem vazalským zemím EU.

19.2.2019 v 15:33 | Karma článku: 34.70 | Přečteno: 734 | Diskuse
Počet článků 51 Celková karma 26.53 Průměrná čtenost 1249

Jsem žena, která se neustále potýká mezi dvěma světy - mezi řeckým a českým. Neznám slovo "nejde to," když jde o záchranu lidského života. Neznám pocit závist a nenávist.

Dokončila jsem erotickou knihu, kterou oprašuji a zkrášluji jako erotiku samu. Nedivte se tudíž, když se tu objeví něco o lásce a jejich různých podobách.

Najdete na iDNES.cz