Žebračka s obřízkou – díl I.

8. 02. 2019 20:31:25
Příběh Sofie je jeden z nejsilnějších lidských příběhů, který mě obohatil, ale i obral. Sofie nevydržela být tou cikánskou holčičkou z Albánie. Vyrostla a po mnoha letech jsem ji potkala v nejhorší roli, ve které se žena dá potkat

Larissa je krásné mondénní město, kde žila moje maminka a já tam měla svůj byt. Chtěla jsem se tam jednoho dne odstěhovat. Létala jsem tam každý měsíc s výmluvami, že tam práci, ale pravda byla naprosto lidská. Chtěla jsem být u mamky i se svým synem, aby byl s jeho milovanou babičkou, chtěla jsem, co nejvíce žít řecký život i v zimě.

Mamča s dědou zůstávali u moře ve Velice, my jsme se synem brouzdali po městě a sedávali jsme v různých kavárnách, on srkal džus a já pila skvělou kávu. Pak začal kluk chodit do školy a já lítala v zimě do Řecka sama. Měla jsem spousty času a tak jsem si užívala řecký zimní život, který je prostě famózní. Ještě nebyla krize, všechno bylo skvělé. Larissa je navíc velmi bohaté město, takže si žila a stále žije i v současné době bohatým společenským životem.

Jedno, zda se synem, sama nebo s kamarádkami, jakmile jsem si sedla do mojí oblíbené kavárny, kde hořela plynová kamna, a dala jsem si kávičku, tak už u mě stála drobná copatá holka, která věděla, že si zase něco od ní koupím. Byla to žebračka, ale nikdo ji nevyháněl.

„Já bych chtěla boty, ty jsi moc hodná, že mi dáš deset euro? Já ti je hned přinesu ukázat,“ povídala jednou a já jsem se ani nezarazila, vyndala jsem z kabelky bankovku a ona utíkala a opravdu mi ty nové boty ukázala.

Měla zvláštní oči, které byly zvýrazněny tmavými nedětskými kruhy. Nebyly to řecké oči. Často je přivírala, když zkoumala moje reakce nebo něco, co chtěla vykoumat. Byla nesmírně chytrá.

„Hele, proč chodíš žebrat? Je to tady zakázané, ty jsi malá holka. Kolik ti vlastně je let? A odkud jsi?“ zeptala jsem se drobounké dívenky, jejíž vzhled nebyl řecký.

„Já jsem cikánka z Albánie, mám těžce nemocnou maminku, táta je v Albánii, já musím žebrat, ráda bych chodila do školy, ale nemáme peníze a i já jsem nemocná,“ odpověděla mi a rozepnula si halenku, abych se podívala na její jizvu po operaci srdce.

„A ještě mám jizvu dole, víš kde?“ mrkla na mě šibalsky.

Snad nemá obřízku? Kdysi jsem ji viděla asi u tříleté holčičky a pak u jedné dospělé Egypťanky, ke které jsem šla na masáž do hotelového salónu. Ta mi vyprávěla o tom, kolik žen má v Egyptě obřízku. A tehdy mi ji ta krásná Egypťanka, která nikdy nepoznala orgasmus, sex brala jako nutnost, ukázala. Nebyl to hezký pohled. Do mých myšlenek znovu skočila holčička.

„No, prostě mám obřízku, my jsme muslimové. Chceš to vidět?“ zeptala se a já jsem se obávala, že se venku svlékne a ukáže mi její obřízku, takže jsem nehnula ani brvou a dodala jsem do spojení albánská cikánečka ještě „muslimská.“

„Aha, tak to je mi líto. Víš ty co? Seznámíš mě s maminkou a já se o tebe budu starat, abys chodila do školy. Uvidím, co pro vás můžu udělat, jo?“ a přivinula jsem si ji k sobě.

„Ne, to nejde. Ty jsi opravdu hodná paní, já jsem lhala. Táta je ve vězení a máma je na mě hrozně zlá,“ vyhrkla z ní pravda a znovu si vytáhla košilku, abych viděla staré i nové rány na zádech.

Slíbily jsme si, že se na druhý den setkáme ve stejnou hodinu. Holka měla ohromnou radost a já jsem přemýšlela, jak ji vytáhnout ze spárů chudoby a bůhvíčeho ještě. Vůbec jsem netušila, jak blízko jsem byla se svými ponurými myšlenkami syrové a hnusné pravdě.

Druhý den jsem si objednala kávu, na židli vedle sebe jsem položila tašku plnou nového oblečení pro holku, které jsem se zapomněla zeptat, jak se jmenuje. Uběhly už dvě hodiny mého čekání a holka nikde. Tašku jsem nechala u číšníka s tím, aby ji předal albánské cikánečce. Všichni ji znali a všichni ji měli rádi. Další den nic, další den také nic, malá holka nepřišla.

Hledala jsem ji už třetí den, taška byla stále u číšníka a já musela odletět zpět do ČR. Kluk byl malý a já se cítila blbě, že s ním nedělám úkoly, které jsem s ním stejně nikdy nedělala, protože jsem uznávala, že nejlepší byla moje výchova, kdy moji rodiče neuměli česky, nikdo mi nemohl pomoc a já se musela učit i prosazovat v životě sama. Těšila jsem se za mým synkem, ale ta malá holka mi vrtala hlavou. Klidně bych si ji vzala domů, kdyby to šlo. Nebylo by to pro mě, ani pro mojí rodinu a zaměstnance nic zvláštního.

Poslední den jsem zastavila u kavárny a číšník mi radostně řekl, že dal tašku holčičce. A že se jmenuje Sofie. Odjížděla jsem šťastná, protože jsem v tašce nechala číslo řeckého mobilu a moje jméno. Myslela jsem si, že to ta malá cikánečka nějak vyřeší, že se mi ozve.

Každý rok jsem ji hledala a vyhlížela a schválně jsem dopoledne seděla v té mojí oblibené kavárně. Ale ona se mi ztratila na mnoho let. Její klíčenku s růžovými korálky, kterou mi darovala sama od sebe, když jsem se jí jednou zdála smutná, jsem nosila stále při sobě. Věřila jsem na to, že ta holka má dar od boha. Vnutila mi klíčenku i pro mamču, syna a pro další lidi, které mám ráda. Ty jsem jim tajně nastrkala do nočních stolků, aby je malá muslimská cikánečka z Albánie ochraňovala. Dávala mi je opravdu z lásky, nic tehdy po mně nechtěla. To bylo ještě před koupí jejich nových bot.

Včera jsem napsala článek, že my Řekové máme svoje cikány rádi, kteří si neříkají Rómové. V tomto článku vysvětluji i jejich rozlišení v rámci svojí etnické skupiny.

http://katerinakaltsogianni1.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=700020

A tak závěrem jenom připomínka, že každá země má svoje Rómy, ale i svoje cikány, kteří se za toto oslovení nestydí, naopak. A z každé země vyjde tato etnická skupina i podle toho, jak se k nim stát postaví a v jakém zřízení žili nebo žijí. Sofie byla díky svým rodičům obětí Hodžova systému, přestože její rodina se ocitla mezi prvními albánskými přistěhovalci, kteří usilovali o život v Řecku, tak neuměli žít už jinak, nežli tak, aby přežili.

Pokračování zítra, bude-li vás to zajímat, což uvidím v diskusi, takže možná ještě dnes.

Autor: Katerina Kaltsogianni | pátek 8.2.2019 20:31 | karma článku: 27.07 | přečteno: 1067x

Další články blogera

Katerina Kaltsogianni

Kohout

Měla jsem jako dítě tři vážné momenty, které mě skutečně ovlivnily do mojí dnešní podoby. Nemyslím si, že jsem někdy něco tak silného zažila, co se do mě tak vrylo, co mi zformovalo moji povahu. Kohout byl velmi silným zážitkem.

19.2.2019 v 17:28 | Karma článku: 15.77 | Přečteno: 209 | Diskuse

Katerina Kaltsogianni

Nekecej!

No jo, dnes se zařadím tady mezi ty, co do blogu píší články, stále kritizují či analyzují politické události, které jsou tak stabilně blbé a hloupé, že je škoda bušit jenom do klávesnice. Chtělo by to něco jiného.

19.2.2019 v 7:42 | Karma článku: 17.11 | Přečteno: 412 | Diskuse

Katerina Kaltsogianni

"Neříkej nic nahlas, ďábel to slyší"

Když jsem poprvé přijela do Veliky a rozhlédla jsem se po pláži, netušila jsem, že stojím na nejdelší pláži Řecka. Podívala jsem se do dálky, kde moře kopírovalo zeměkouli. Dívala jsem se na mírný oblouk spojený s nebem.

18.2.2019 v 9:23 | Karma článku: 25.42 | Přečteno: 680 | Diskuse

Katerina Kaltsogianni

Zakládám hnutí "NE" a budu předsedkyní

Proč ne? Ani můj původ není český, jsem Řekyně, umím o dost lépe česky nežli Andrej Babiš a nechodím hnutá na jednu stranu s plnou taškou lejster, protože používám laptop. Prostě jsem modernější.

17.2.2019 v 17:59 | Karma článku: 30.78 | Přečteno: 959 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Katerina Kaltsogianni

Kohout

Měla jsem jako dítě tři vážné momenty, které mě skutečně ovlivnily do mojí dnešní podoby. Nemyslím si, že jsem někdy něco tak silného zažila, co se do mě tak vrylo, co mi zformovalo moji povahu. Kohout byl velmi silným zážitkem.

19.2.2019 v 17:28 | Karma článku: 16.01 | Přečteno: 209 | Diskuse

Jiří Turner

Kdo nemá rád Lucii Vondráčkovou, ať se někam podepíše.

Já jí rád nemám, stejně jako nemám rád celou tu jejich famílii. Její tetu úplně nesnáším, to kvůli Kubišové, a její tatík mě žere taky, protože jako předseda svazu autorů a interpretů z nás tahá ty tantiemy. Ale Plekyho miluji.

19.2.2019 v 15:49 | Karma článku: 25.40 | Přečteno: 1680 | Diskuse

Mária Tvrdoňová

Bol Ježiš východným Guruom?

Keby ste nikdy nepočuli o tom, či máme nejaké dôkazy Ježišovho pobytu v Indii, pokiaľ poznáte evanjeliá a ich historický kontext, zo samotných Ježišových slov je jasné, že nebol ovplyvnený východnými náboženstvami.

19.2.2019 v 15:41 | Karma článku: 4.44 | Přečteno: 97 | Diskuse

Ladislav Jakl

Brexit: Tvrdý? Chaotický? Divoký? Čistý!

Opustíš-li mne, nezahynu, opustíš-li mne, zahyneš. To spolu s Viktorem Dykem vzkazuje Brusel všem vazalským zemím EU.

19.2.2019 v 15:33 | Karma článku: 30.13 | Přečteno: 522 | Diskuse

Jan Pražák

Dneska ti nedám, mohla bych tě nakazit

„Probiň, Honzo, dneska ti ty buchty nedáb. Ani s tebou nikab nepůjdu, bohla bych tě nakazit. Ležíb doma s virózou.“ Odmítla huhlavě předminulý týden Maruška pozvání na kafe, na něž mi slíbila přinést pár svých skvělých buchet.

19.2.2019 v 14:26 | Karma článku: 16.73 | Přečteno: 658 | Diskuse
Počet článků 51 Celková karma 26.39 Průměrná čtenost 1243

Jsem žena, která se neustále potýká mezi dvěma světy - mezi řeckým a českým. Neznám slovo "nejde to," když jde o záchranu lidského života. Neznám pocit závist a nenávist.

Dokončila jsem erotickou knihu, kterou oprašuji a zkrášluji jako erotiku samu. Nedivte se tudíž, když se tu objeví něco o lásce a jejich různých podobách.

Najdete na iDNES.cz