To je tak, když chce jedinec aby po něm zůstala hora odpadu a nechápe, že opatření platit tašku když nemám svou je proto aby nebyla zaplavená planeta víc než je nezbytně nutné a né aby se obohati obchodník páč náklady na případnou další účtenku a čas jsou větší než tašky rozdávat.

Čurbes co se často vidí v Řecku za plotem jen tak nikde nenajdete, ale úsměv když se podaří obrat stát nebo cizince je k nezaplacení

Zahrají divadlo polišům a pak se diví, že se nikdo jiný nesměje

Nebyl náhodou mistr Hanus oslepen až orloj dokončil? Tak mě to alespoň učili ve škole. To ale bylo v padesátých letech, tak kdo ví.

Prostě smůla. Poprvé jedou do Čech a nevšimnou si ničeho jiného, než že se Češi neusmívají. Pak mají problém s poděkováním, další problém se strčením a policisti nic, pak s jídlem v restauraci/ nejspíš nevědí, jak se pokládá příbor. A to všechno za jeden den, ani nechci domýšlet, co bude, jestli tu zůstanou týden nebo dva? Nebude jim chutnat trdelník nebo párek v rohlíku? Hrozné zážitky, na které budou vzpomínat do smrti, tak lze doufat, že holky brzy odjedou a už se vracet nebudou

Neodpovědět na poděkování nebo dokonce do někoho strčit na ulici, to je hulvátství, o tom žádná, v tom si kamarádky právem stěžují. Že jim bral číšník talíř je trochu nejasné, protože podle české etikety záleží na poloze příboru na talíři, tak jestli nebylo nějaké nedorozumění v tomto smyslu.

Ale rád bych se ještě jednou zeptal - už jsem se na to ptal u jiného Vašeho článku, ale bez odpovědi - co se myslí tím českým neusmíváním. Tento postřeh o českém lidu občas někde čtu, ale dodnes si neumím představit, co se tím konkrétně myslí. Znamená to, že v Řecku lidi co jdou po chodníku, třeba sami, se neustále usmívají jako třeba já, když mi někdo pošle vtipný obrázek a prohlížím si ho někde v telefonu? Jakože mají neustále koutky trochu povytažené nahoru? Nebo opravdu nevím. Procestoval jsem už dost zemí, ale opravdu jsem si nevšiml, ať už v Řecku, Itálii, Francii, Norsku či Kazachstánu, že by se lidé na ulici jen tak neustále usmívali. Mi osobně přijde normální, když jsem šel před chvíli z domu na tramvaj a do práce, se po cestě nijak neusmívat, prostě nechat všechny lícní svaly uvolněné a držet krok. Jinde se v této situaci lidé smějí? Uznávám, že se možná lidi více smějí při komunikaci se zákazníky, jako třeba v supermarketech v Rakousku, budiž. Ale je nějaký důvod se permanentně smát?

Pane Jane, ano, Řekové se usmívají, pokud se znají, pokud jste v restauraci, v obchodě, tak jsou prostě samý úsměv. Nehrají to, mají rádi setkání. Je to taková nahozená mantra, usmívají se a děkují a jsou prostě jiní. Slunce, moře, víra? Asi všechno dohromady. Nejsem jediná, která kritizuje českou zašmušilost, neochotu a dost špatné chování ke starým lidem. Vadí mi to, ale protože mám to řecké jméno, tak bych asi neměla kritizovat, jenomže jsem občanem ČR, tak jako Vy. Díky za čtení a přeji příjemný den.

Ráno jsem si natáhla tepláky, noční košili jsem zastrčila a vzala jsem si budnu

Zdroj: https://katerinakaltsogianni1.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=737582

Nevíte někdo, co je to ta budna?

To jste Vy.

Ještě než dnes z tohoto prostředí úplně vysublimuju, jste skutečně výkladní skříň tohoto blogu Idnes.

Ano, to jsem, chválabohu, na rozdíl od Vás.

Já, když se jednou za uherský rok dostanu do Prahy, tak jsem z toho na větvi taky.

Znám jednu superzpěvačku Marinu, která má řecký původ po otci. Poslední písnička co mne zaujala je tato MARINA - To Be Human.

Neutrálně - To neusmívání, jsem zaznamenal, již z pradob socialismu. Možno si nahodit jakékoliv dobové fotky ze zasedání - Soudruzi se tvářili vážně, jako by za řečnickým pultíkem štěpili atomové jádro ! Po r. 1989 úsměvy byly - historka :

Dodnes, v rámu, vlastním cennou relikvii - Dědkův papírový pytlík na zboží. Zákazník cokoliv koupil a následně šel městečkem - B. Buček - Dům Suken. Klasika, již zakalkulované reklamy do finální ceny - U pultu samozřejmě "Zadarmo" ...

Jsem s otcem u kasy. Prodavačka říká, zda chce tedy tašku - Samozřejmě ano. Dobře, dejte mi 3 Kč ! A už to vypuklo ! Rodič pravil, dobře, dejte mi ty 3 Kč a já tu tašku převezmu ! Ale copak - naopak, vy je vydejte ! Paní co po mne chcete ? Udělal jsem nákup, máte obrat s marží. Na té tašce máte reklamu obchodu a já vám říkám, že se tedy za 3 Kč nechám najmout. Budu s touto chodit a dělat vám reklamu ! (Doby těsně po revoluci), rodič frontou pochopitelně vyhlášen za blba, neb zdržuje ...

Miroslave, opět mám úsměv a díky.