Děkuji.

Karma

Děkuji moc.

mladá generace je zrcadlem a otiskem té předchozí

Hrozné - ale karma! Po tomto mě nával palachovské "huráúčasti" přešel, zbyla jen úcta.

jeden zachráněný život je, jakoby se zachránil celý svět. Díky.

Zvláštní. Se mnou chodil do školy kluk, který byl skutečně o třídu před námi. Samé jedničky - dokonce i z tělocviku, i když tam to byl boj - a navíc to nebyl žádný Bohoušek (jako ze Steklačových Boříků) nebo Celestýn z Mikulášových patálií. Jednou dostal skutečně hodně těžký příklad v matematice a po velkém boji mu učitelka dala za dvě. Já se s tímhle předmětem vždy pral jak o život, asi už tehdy bylo jasné, že mi víc říkají humanitní obory. Spolužák schlíple řekl, že to doma za dvojku zase slízne, což jsem já nechápal, protože dostat za dvě pro mě bylo něco jako výhra v lotynce. Proto se podepisuju pod skutečnost, že někdy jsou rodičovské nároky přehnané, bohužel někdy i v případě, že předkové zdaleka tak úspěšní nebyli.

No ano, zažila jsem toho na té škole dost. Dala mi skvělý základ pro mojí budoucí práci s těžce nemocnými dětmi, které se uzdravovaly, jakmile byly rodiče z dohledu. Je to velké téma, asi se ho budu často dotýkat. Nyní bude pololetí, takže POZOR! A jak píšete, Králi Richarde, moji rodiče neuměli ani česky a já byla v naprosté pohodě. Děti takto ambiciózních rodičů, kteří nic moc nedokázali, jsou prostě chudáci.

Katarino, i já mám zkušenosti s dětmi velmi ctižádostivých rodičů. Dělala jsem pět let vedoucí na dětském táboře, měla jsem na starost vždycky holky kolem deseti let, a některé osudy dětí prominentů byly...hrozné byly. Tobě

Díky, Ty velká poetko, to jako vážně.