Nezvyknou si tady ani syrské děti, ani ukrajinské uklízečky

Jsem toho jasným důkazem, byť tady žiji od malička, oba národy jsou křesťanské, nebyla jsem jako holka v Řecku, ale nemohu si zvyknout. Nikdo, kdo sem nepatří si nezvykne, natož z tak odlišné kultury, podnebí a syrských tradic. 

Jedná se o děti a mládež bez doprovodu. To je asi velký problém, že? Ne, je to velká výmluva. Řecko žije několik let ve velké krizi, ale i přesto pomáhají Řekové imigrantům, byť byli 400 let okupováni Turky, tedy muslimy.

Že si syrští potomci tady nezvyknou? Tak to je pravda, protože já sama jsem toho důkazem, jako mnoho jiných Řeků, potomků řeckých emigrantů, z dob občanské války, kteří utekli nebo byli odvlečeni do bývalého socialistického bloku. Aniž bych měla možnost se jako holka podívat do Řecka, tak geny jsou tak silné, že jsem už jako malá nechápala některé české zvyky, protože my jsme žili všichni jako Řekové. Měli jsme i vlastní školu a klubovnu, taneční soubor a rodiče s námi mluvili jenom řecky, protože se česky velmi těžko učili. Jako děti jsme byly zvyklé na řecké tradice, které naší rodiče striktně dodržovali. Tradice a pojetí života je opravdu něco, co se těžko překonává. Důležitou součástí je také to, že jsme nebyli vychováni ve víře, protože řečtí komunisté víru v emigraci prostě utopili a zakázali. Takže, kde je problém?

Dokud se z počátku téměř s jistotou vědělo, že se jedná o syrské uprchlíky, kteří se usadili v centru Athén, odkud vyjížděli do Evropy, tak Řekové skutečně pomáhali, až jsem tuto pomoc nechápala. Ne kvůli té pomoci, ale kvůli té 400 let trvající turecké okupaci, která Řeky nezlomila. Dokonce se na ani nevymlouvají, jak je to zvykem v Čechách, kdy za všechno může ruská 40 let trvající okupace.Už jenom ten rozdíl let je výmluvný a já se mnohdy musím usmát, ale vraťme se k těm sirotkům či opuštěným dětem, které Česko ne a ne přijmout.

Řecko má o mnoho lepší klimatické podmínky pro uprchlíky, nežli střední a severní Evropa. V mnohém má i podobnou kulturu - srocování mužů u kafíčka - ovocné a rybí trhy, úsměv a pohostinnost, která je pro Řecko velmi příznačná, je pro uprchlíky jako magnet. Zpočátku Řekové chodili mezi uprchlíky, dávali jim jídlo, nosili jim oblečení, brali si je domů, ale mnozí uprchlíci se báli. Zažili si dost s tureckými převozníky a přišli o tisíce eur a mnozí se utopili v mizerných bárkách, které byly jako plovoucí rakve.

Bohužel, pak začali utíkat i z jiných muslimských zemí další a další uprchlíci, kteří utíkali buď před zákonem ve vlastní zemi nebo se prostě a jednoduše chopili příležitosti, aby žili lepší život. A tito uprchlíci z Bangladéše, Afganistanu či Pakistánu apod. začali znásilňovat ženy, krást, zabíjet, obchodovat s drogami a Řeky tito falešní imigranti vytlačili z centra Athén.

Právě tito, co nemají se syrskou válkou téměř nic společného, jsou sroceni na řecko-makedonských hranicích a mezi sebou se hádají, bijí, někteří se i zabíjí. Vzali pohostinným Řekům na tomto území klid a pohodu. Včera jsem nevěřícně sledovala řecké zprávy, kde místní Řekové prosí, aby se už něco udělalo a tyto tzv. imigranty už někdo přijal. Místní děti přestaly z bezpečnostních důvodů chodit do škol a mnozí rodiče nemohou do práce. Bitky a krev mezi Afgánci a ostatními jsou na denním pořádku.

Podle mého je velká ostuda, že se Česko brání tomu, aby přijalo 40 dětí bez doprovodu. Výmluvy, že nejsou známy rodinné vazby mi přijdou krutě hloupé a ubohé. Ani u řeckých dětí, které sem přesadili partyzáni na převýchovu, nebyly známy rodinné vazby, protože je ukradli rodičům, kteří o svých dětech neměli mnoho let potuchy, kde se mohou nacházet.

Návody, že by Česko mohlo přispět na výstavbu nějakého centra pro tyto děti jsou rovněž ubohé a ve své podstatě nelidské. Proč? Odpovím jednoduše. Protože to odnesou ty syrské děti, na které Řecko nemá v současné krizi peníze, kdy je v zemi stále 27 % nezaměstnanost. Řeckým invalidům sebral stát dávku v nouzi, která činila 150 eur a vyplácela se jednou za dva měsíce, tj. za měsíc 75 eur. 

Ukrajinské uklízečky nebo bulharské prostitutky si tady také nikdy nezvyknou. Ani ti Rusové, kteří pomalu, ale jistě vládnou znovu Česku, si tady nezvyknou. Nemohou a hlavně nechtějí. Jedni z důvodu, že vykonávají podřadné práce a druzí z důvodu, že ještě nevykoupili celé Česko.

Pokud jsou české zákony tak pružné a mohou umožnit rozprodat český majetek cizincům z různých zemí, pak nevím, proč je problém pomoci 40 dětem? A je jedno, zda jsou syrské, ruské nebo chorvatské. Nakonec český premiér nemá také české kořeny, tak kde je problém?

Děti bez doprovodu už tak dost trpí nejistotou, co s nimi bude, která země jim poskytne domov? Díky výmluvám a negativním postojům k těmto nevinným dětem se stane jediná, ale naprosto fatální věc, svět bude mít o dalších čtyřicet nešťastných lidí více. A je naší povinností, pokud můžeme, toto nedovolit, jelikož všichni emigranti i imigranti mají krutý osud, i když se mohou někdy vrátit do svojí původní vlastni. Nevědí, kde jim je lépe, který domov je ten pravý.

Na závěr - víte co se říká?

"Zachránit jeden lidský život je jako zachránit celý svět."

.