Tak já mizím

Psát dobrý blog je fakt hodně těžké. Někdy si myslím, že to je ono, ale není to tak. Číst současné blogy, které se vyrojily od smrti Karla Gotta, Grety a narozenin Václava Havla je však nad lidské síly, takže já mizím.

Nevím, jak dlouho budu zmizelá, ale určitě do doby, než si budu jista, že nebudu číst takovou zlobu a zášť, která se vůbec v této době nehodí na blog. Nemůžu se smířit s tím, že smrt Karla Gotta a jeho pohřeb se státními poctami donutil někoho k napsání článku o tom, že až zemře prezident Zeman, tak bude vyhlášen "den radosti." A to nejsem příznivcem Zemana ani náhodou, dokonce si myslím, že by se měl díky svému zdravotnímu stavu odebrat do ústraní. Ale psát o jeho smrti a o radosti národa, který si ho opakovaně zvolil, je prostě moc.

Obdivovaný i zatracovaný Václav Havel byl pro národ prvním demokratickým prezidentem po dlouhých čtyřiceti letech okupace. Po jeho úmrtí se přejmenovalo letiště, které se jmenuje tak, jak se jmenuje. A teď se spekuluje, že by se mělo přejmenovat díky úmrtí Karla Gotta. S tím já souhlasím, ale tak, aby se letiště jmenovalo "PRAHA." Už jenom pro ty šílené komentáře a úvahy. Letiště patří Česku a název Praha nikoho nebude dráždit ani urážet. 

Greta je chudinka, která díky svojí dg. vystupuje se svým otcem, který ji ovládl a tím pádem se mu dostává všude poct a svět ho poslouchá. Fakt mám pocit, jakoby to byl novodobý Lenin nebo Hitler? O tom jsem už psala. A zase samé bla bla bla, prostě senzace, která se hodí do blogu.

Takže já mizím, protože i když nebudu číst články blogerů, tak mě ty názvy úplně iritují. Čím brutálnější název, tím větší tahák pro čtenáře. Nebudu se účastnit honby za senzací u mrtvých nebo nemocných lidí a nechci být součástí party, která se vytahuje, kdo je lepší v tom, jak je krutý a bezohledný.

Mějte se.