Tati, nechci už kulhat!

21. 02. 2019 16:24:41
„Tati, chci tančit, chci cvičit, chci normálně chodit,“ řekla jsem tátovi v mých osmi letech. Tento příběh je v pořadí druhým ze tří, které mě zformovaly do dnešní podoby. Vážně jsem se od mých tří příběhů asi nezměnila.

Kdo skutečně píše tak, aby měla povídka nebo celá kniha sílu, kdo píše svoje autentické zážitky, aniž by je přikrášloval, tak smekám klobouk, protože sama vím, jak je to náročné. Celý život si ze svého dětství dělám legraci, ale ono bylo opravdu krásné. Pravda? Nebylo to dětství. Žila jsem život dospělé ženy, až když jsem začala podnikat, tak mi maminka moje dětství vrátila. Vážně.

Přišla jsem ze školy domů zklamaná, protože mě nechtěla vzít učitelka do tanečního českého kroužku. V řeckém jsem tančila, ale kulhala jsem, jenomže mi to nevadilo, protože všechny řecké děti dělaly, že se nic neděje a byly pod přísným dozorem řeckých rodičů, kteří by jim nedovolily náznak úsměšku. I to byl určitě důvod, že jsem vůbec jsem s tím kulháním neměla problém. Nepamatuji si, že bych kvůli tomu brečela nebo byla zakomplexované dítě. Chodila jsem na tělocvik, i když v lékařské zprávě bylo „osvobozena z TV,“ ale já byla malá a naši neuměli číst česky. Zprávu jsem našla, když jsem přestala viditelně kulhat.

Seděla jsem na záchodě ve žlutém flanelovém pyžámku a kývala jsem nožičkami. Jedna byla zkroucená dozadu. Opřela jsem se rukama o kolena, vidím to jako dnes, a dala jsem si předsevzetí. Bylo mi asi šest let, když jsem se rozhodla, že budu spisovatelkou. Můj táta psal o občanské válce a psal do novin, které vydávali v Rumunsku. A to byl ten jeho problém. Psal úhledným, téměř krasopisným písmem do velkých černých sešitů.

Několik řeckých dětí z našeho města dostalo v karanténním táboře obrnu. Byly mi dva roky a pamatuji si jenom jeden silný moment. Mamka seděla pod mým oknem. Držela jsem se za mříže a dívala jsem se na maminku, která ke mně nesměla. Až potom jsem se dozvěděla, že jí lékaři nosili jídlo, seděla tam deset dní hladová a čekala, jak na tom budu.

Jenom dvě holky jsme z této šílené nemoci vyšly tak, že to na nás nebylo potom vidět. Jeden byl ochrnutý na půl těla, Vula měla jednu nohu hubenou a velmi zkrácenou a vystudovala medicínu. Pak se odstěhovala do Řecka, kde si otevřela ordinaci ortopedie. Aris, můj spolužák také mírně kulhal, ale vypadalo to, že chodí frajersky. Já kulhala hodně, ale měla jsem štěstí, moje nohy rostly stejně, akorát ta jedna byla od kolene otočena dozadu.

„Tak tati, co uděláme, nechci už kulhat,“ řekla jsem tátovi, bojovníkovi, který nevěděl, jak tento boj vyhrát, jak vybojovat pro dceru zdravou nohu.

Bylo mi osm let. Podívala jsem se mu zpříma do očí, ve kterých jsem viděla opět ty slzy, ale já hledala odpověď.

„Holčičko, slibuji, že to nějak vymyslím,“ odvětil tatínek a já čekala, co to bude.

Hned druhý den mi nasadil kolem kotníků pevně řetízky, které zamkl a já musela chodit s velkou bolestí a s knihou na hlavě po bytě. Řetízky táta utahoval podle toho, jak se mi noha rovnala. Byla jsem urputné dítě, takže jsem nebulela, prostě jsem byla holka, která se těšila, jak bude chodit tančit. Nevím, jestli se to podařilo za rok nebo za delší dobu, ale v jedenácti jsem vyhrála nějaký přebor v umělecké gymnastice. V našem řeckém souboru jsem začala tančit jako první, což byla něco.To znamenalo, že jsem byla z těch holek a kluků nejlepší.

Vlastně ani tak vážný příběh neumím dnes napsat napínavě, i když by si to zasloužil. Měla jsem normální dětskou radost, konečně jsem si natáhla lyže a sjela jsem kopec, konečně mě přijala učitelka Nováková i do českého tanečního kroužku. Cvičila jsem jedna radost, jenom jsem nikdy nemohla skákat přes tyč do výšky, noha neměla sílu se odrazit. A naši mi koupili první kolo.

"Máš hezké nohy, holčičko," říkával i táta i maminka, která měla opravdu krásné nohy. Je pravda, že nemám žádné žilnaté nohy, nemám celulitidu a mám je hladké jako moje maminka.

Myslím si, že i díky tomu, že rodiče nevěděli, že nemám chodit na tělocvik, se moje touha prostě znásobila. Koleno mě sem tam hodně bolí, ale já si ho namažu nějakou koňskou mastí a nemyslím na to. Naučila jsem se sjezdovat na lyžích. Dívala jsem se na syna a najednou jsem ztratila strach z tohoto sportu, protože jeho skvělý táta je všechno možné, jenom to není žádný sportovec. A tak jsem sjela v italských Dolomitách i černé sjezdovky, kdy jsem narazila hlavou do stromu a urvala si to koleno, které mi obrátilo kdysi nohu do zadu. Operaci jsem odmítla a dál jsem sjezdovala s ortézou na koleni.

Někomu se zdá, že se obnažuji, ale kdybych měla udělat svůj skutečný lidský striptýz, tak to není na článek a stejně byste mi nevěřili nebo byste mě nechápali. Ale o tom to není. Není důležité, zda mi čtenář věří či ne. Pro mě je důležitý jediný moment a tím je, že vím:

„Kdo chce, tak dokáže všechno. A neznám slovo NEJDE TO.“

Abyste si mohli dát některé souvislosti dohromady, pokud vás to zajímá, tak ty moje tři příběhy jsou už na blogu, tedy dva, toto je ten třetí a já sem dávám odkazy. Jejich pořadí je následující:

1. Kohout http://katerinakaltsogianni1.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=701466

2. Mám hlad http://katerinakaltsogianni1.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=701115

3. Dnešní článek

P. S.

Nelitujte mě, byla jsem šťastné dítě.

Autor: Katerina Kaltsogianni | čtvrtek 21.2.2019 16:24 | karma článku: 24.70 | přečteno: 776x

Další články blogera

Katerina Kaltsogianni

Máme dva nebo tři prezidenty?

Vlastně máme tři prezidenty, ale ten, co se jmenuje Zeman, nemůže zřejmě o ničem rozhodovat. Netuší, že místo něho rozhoduje Mynář a Ovčáček, že se do "prezidentské funkce," zvolili sami.. Alespoň je v něčem Česko nejvýraznější.

6.11.2021 v 9:34 | Karma článku: 14.53 | Přečteno: 506 | Diskuse

Katerina Kaltsogianni

Kohoutí hnízdo x Čapí hnízdo

Kohoutí hnízdo sídlí v Bruselu, odkud na nás kokrhají kohouti. Mají tam i slepice, ale určitě se na všechny nedostane. Jsou tam i bílí koně, vzácná rasa, která vypadá jako lidi. Pochopte konečně, proč nechají ptáci žít Čapí hnízdo

15.9.2021 v 7:26 | Karma článku: 12.83 | Přečteno: 486 | Diskuse

Katerina Kaltsogianni

Dyť o těch dluzích nic nevíme

Hádka se odehrála večer na terase, kde jsme se sešli. Přijela jsem utahaná z Larissy, rozčarovaná řeckým chováním. V hlavě mi běžely otázky, zda je to lockdownovou situací nebo povinným očkováním Řeků, kterým tím berou demokracii.

14.9.2021 v 8:02 | Karma článku: 21.35 | Přečteno: 953 | Diskuse

Katerina Kaltsogianni

Pan Okamura nemá mediálního poradce?

Po skoro čtyřech měsících si pouštím zprávy, kde se najednou objeví Okamura, který byl velmi krutý a nelidský k afgánským uprchlíkům. Chtěl se zalíbit? Jedná se o rasistické prohlášení? Pokud ano, tak by měl odejít z politiky.

31.8.2021 v 8:22 | Karma článku: 14.02 | Přečteno: 523 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 16 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 10.81 | Přečteno: 197 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 15.52 | Přečteno: 335 | Diskuse

Olča Vodová

zdánlivě zadarmo

(svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...,svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...)

27.3.2024 v 21:18 | Karma článku: 4.98 | Přečteno: 98 | Diskuse

Karel Trčálek

Jak se pracovníci ve školství pomstili uličnímu výboru iFčil oslavujícímu Karlův úspěch

No, mám-li být upřímný, pomsta to byla hodně sladká. Však se taky hned ze všech stran slétly vosy a začaly si dávat do trumpety tak, že se div v té slaďounké šťávičce neutopily....

27.3.2024 v 10:51 | Karma článku: 30.70 | Přečteno: 561 | Diskuse
Počet článků 332 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1558

Jsem žena, která se neustále potýká mezi dvěma světy - mezi řeckým a českým. Neznám slovo "nejde to," když jde o záchranu lidského života. Neznám pocit závist a nenávist.

Mám jednu velkou touhu, kterou v sobě nosím od malička, snad se mi podaří i tuto splnit.

A nic jiného už o sobě psát nebudu, nemá to smysl. Od toho je blog, abyste si udělali názor sami. 

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...