Vražedná vendeta
Před třemi lety jsem hledala do svého penzionu v Řecku hospodyni. Přišla jedna Albánka, která tvrdila, že je Řekyně. Ano, v Albánii žijí Řekové, jejichž život je podroben albánským zákonům. Ale o tom budu psát jindy.
Její práce se mi nelíbila. Na sobě měla propocené tričko a žehlila jeden ručník dvě hodiny. Dívala jsem se na ni, kam až dosáhne její prodlužování hodiny. Nebyla hloupá a nechtěla si to se mnou rozházet. Přivedla drobnou ženu v černém oblečení. Její bílý a velmi krásný obličej lemovaly husté černé vlasy s moderním sestřihem. Stoupla si tiše za žehlicí prkno a během hodiny vyžehlila kupu prádla. Bylo rozhodnuto. Nechám si ji, přestože neuměla dobře řecky.
Mery, tak se jmenuje, uklízela můj byt a já ji sledovala. Byla nesmírně pořádná a neskutečně smutná. Netušila jsem, že sleduji matku brutálně zavražděného kluka, o kterém mluvilo celé pobřeží od Veliky napravo i nalevo. Dost jsem o té vraždě věděla nejen díky TV, ale díky tomu, že syn Mery pracoval společně se svou matkou u mojí sestřenice, která nám do podrobnosti příběh vyprávěla, protože byla poslední, která ho viděla živého. Ovšem viděla i auto a dva muže, kteří jej do černého džípu odtáhli.
Mery neměla vůbec albánské rysy. Tvar lebky byl kulatý na rozdíl od jiných albánských obličejů, její obličej byl jemný, tak jako její bílá perleťová pleť. Mluvila tiše. Neodpovídala mi na moje dotazy. Neslyšela, ale to jsem nevěděla.
"Proč tě neznám? Znám všechny Albánky a Albánce, co tu žijí?" zeptala jsem se jí a obrátila jsem ji směrem k sobě, aby mi rozuměla.
Mery mi spadla do náruče a začala plakat.
"Jsem matkou mého milovaného zavražděného syna. Toho, kterého upálili, toho, jehož duše nemohla v klidu odejít," odpověděla a schoulila se ke mně ještě více.
Cítila jsem její slzy na mém proplakaném tričku, a tak jsem ji jemně posadila, před ní jsem postavila kávu a nechala jsem ji vyprávět její smutný a krutý příběh. Vůbec jsem nemusela mluvit, na nic se ptát. Mery mi svůj příběh řekla jedním dechem.
"Byla to vendeta. Můj syn se zamiloval do jedné albánské prostitutky, která má tři děti, avšak do dneška pracuje v bordelu. Synovi bylo dvacet jedna let a jí bylo o dvanáct let více. I ona se do něho údajně zamilovala a tak odjela do vězení za svým manželem, kde ho požádala o rozvod. A to byla asi největší chyba. Prosila jsem syna, ať se s ní rozejde, protože mu začali chodit výhružné sms, že ho zavraždí. A on se s ní rozešel. Ten vrah dostal deset dní volna, udělal to, když ho pustili na dovolenou z vězení."
Její hlas ztrácel na síle a znovu propukla v pláč. Její nádherné černé oči byly zalité slzami, tak jako celá její bytost. Vůbec jsem nevěděla, jak mám reagovat, co mám dělat, jak jí mám pomoci. Byla jsem stále potichu, abych nepřerušila její proces vypravování.
"Zavřeli ho, ale druhý vrah je venku. Mého syna nejdříve utloukli železnou tyčí, pak ho dvakrát střelili do hlavy, pak mu vyřízli pohlavní orgán, pak ho podpálili. A jeho mrtvolu odvezli na posvátné místo ke kostelu Ag. Dimitrios. Tam dokonali vraždu, tam ho i spálili. Nemůžu tomu pořád věřit, jak musel trpět, jak mu nedali šanci, aby jeho duše v klidu odešla. A teď bude soud. A já mám po synovi jenom jeho botu, jedinou botu, která po něm zbyla."
Mery jsem ještě ten rok, měsíc před jejím soudem, odvezla do ČR. Chodila jsem s ní po staré Praze, snesla bych jí modré z nebe, jen aby byla silnější, jen aby její bol byl o trochu menší. Její příběh jsem poslouchala a psala celé hodiny, ale knihu jsem stále nedokončila. Čekám na další soud, jak dopadne. Vrah byl odsouzen na doživotí, ale žádá o propuštění. U prvního soudu tahle jemná osůbka propašovala do soudní síně nůž, ale policie jí ho zabrala. Stačila hodit po vrahovi jen lahev s vodou a plivnout mu do obličeje.
Zastavila jsem se u sestřenice pro ryby. Nebyla jsem tam od doby, kdy mi Mery příběh vyprávěla, protože moje sestřenice, resp. manželka mého bratrance, odmítla u soudu a na policii vypovídat. Nechtěla jsem si od ní koupit ryby, chtěla jsem, aby věděla, proč už k ní nikdy nepřijdu, chtěla jsem jí říct do očí, že je velký srab a že ti dva pro ni několik let pracovali. Syn Mery konkrétně od svých čtrnácti let. A také jsem jí to řekla. A ona se tak blbě usmívala, že bych ji nejraději vrazila facku. Odešla jsem hrdě a řekla jsem to Mery, aby měla alespoň další kousíček mojí podpory.
Vloni Mery vytrhaly všechny zuby, byla na několika punkcích nosu, ale její bolesti neustaly. Jde na operaci krční páteře a já za ni jezdím k poutnímu místu, kde nechala postavit malý kostelíček pro jejího syna. Rozsvítím svíčku, donesu květiny a Mery ví, že jeho pomníček je čistý a plný květin. Z Mery se stala pravoslavná křesťanka a na krku nosí křížek.
Zuby ji vytrhali zbytečně. Svůj problém ještě nepřekousala, nespolkla, nevydýchala ani pusou, ani nosem, ani srdcem. Její páteř se zbortila pod nánosem velkého smutku a velkého osamění. U jejího manžela propukla schizofrenie a druhý syn ze strachu z vendety, který nemá nic s příběhem společného, až na to, že je to bratr zavražděného, odjel do Anglie.
P. S.
Mery pro mě není žádná hospodyně, žádná uklízečka, je to moje nejlepší kamarádka, kterou mám z celého srdce ráda. Je to žena, která si zaslouží lepší osud. Dostane ho?
Katerina Kaltsogianni
Máme dva nebo tři prezidenty?
Vlastně máme tři prezidenty, ale ten, co se jmenuje Zeman, nemůže zřejmě o ničem rozhodovat. Netuší, že místo něho rozhoduje Mynář a Ovčáček, že se do "prezidentské funkce," zvolili sami.. Alespoň je v něčem Česko nejvýraznější.
Katerina Kaltsogianni
Kohoutí hnízdo x Čapí hnízdo
Kohoutí hnízdo sídlí v Bruselu, odkud na nás kokrhají kohouti. Mají tam i slepice, ale určitě se na všechny nedostane. Jsou tam i bílí koně, vzácná rasa, která vypadá jako lidi. Pochopte konečně, proč nechají ptáci žít Čapí hnízdo
Katerina Kaltsogianni
Dyť o těch dluzích nic nevíme
Hádka se odehrála večer na terase, kde jsme se sešli. Přijela jsem utahaná z Larissy, rozčarovaná řeckým chováním. V hlavě mi běžely otázky, zda je to lockdownovou situací nebo povinným očkováním Řeků, kterým tím berou demokracii.
Katerina Kaltsogianni
Pan Okamura nemá mediálního poradce?
Po skoro čtyřech měsících si pouštím zprávy, kde se najednou objeví Okamura, který byl velmi krutý a nelidský k afgánským uprchlíkům. Chtěl se zalíbit? Jedná se o rasistické prohlášení? Pokud ano, tak by měl odejít z politiky.
Katerina Kaltsogianni
Možná to hodím Pirátům, Aneb kdo naočkuje voliče nejlépe
Na můj předchozí článek "Hodím to Babišovi...." jsem dostala okamžitou reakci mediálního mluvčího Pirátů. Napsal mi podrobný e-mail o tom, jak je strana Pirátů šikanována, že jsou to výmysly ze sociálních sítí apod. No tak uvidíme
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Další případ zpožděné dodávky zbraní. Česká firma se soudí na Ukrajině
Premium Vztahy mezi Českem a Ukrajinou nejsou vždycky idylické. Svědčí o tom soudní spor, na který narazila...
Světlušky mění válčení ve městech. Nové drony snížily počet padlých Izraelců
Premium Jen několik decimetrů velký přístroj může znamenat revoluci městské války: minivrtulník, který...
Dva ruští vojáci se doznali k trojnásobné vraždě na Ukrajině
V okupované části Chersonské oblasti na jihovýchodu Ukrajiny zadrželi dva ruské vojáky, kteří se...
Architektonickou cenu EU získal univerzitní pavilon, blízko byla i ostravská galerie
Studijní pavilon Technické univerzity v německém Braunschweigu se stal vítězem prestižní...
- Počet článků 332
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1582x
Mám jednu velkou touhu, kterou v sobě nosím od malička, snad se mi podaří i tuto splnit.
A nic jiného už o sobě psát nebudu, nemá to smysl. Od toho je blog, abyste si udělali názor sami.